„Když se nedaří, co se dařit má…“

Přesně tato slova nás doprovázela po poledni při cestě domů z Kralup.

O 7 hodin dříve:

Budíky zvoní a oči unavené se pomalu ve tmě otevírají. Takhle brzo jsem vstával na zápas snad jen na Gothii. Vždyť na hodinách ukazuje malá ručička kousek za 160. stupni.

6:00 Klika cvakla dveře letí, trenér z domu vychází. Na metro si popoběhnul za nepříjemně chladného větru.

6:30 U Ženských domovů posádka z Černošic zastavuje, přibírá dva promrzlé a pokračuje dál do města nad Vltavou.

7:15 V klubovém oblečení přesvědčuje muž pořadatele, že opravdu není z Tatranu a tým panteřích juniorů zachází do šatny.

7:30 Úkoly jsou jasně rozdány, teď probudit svalstvo, brankáře a jde se na to.

8:00 Zápas začíná.

8:01 Jdeme do vedení ve 14. vteřině.

8:10 Všechno vypadá celkem dobře, jsme na balónu, kombinujeme, soupeře přehráváme.

8:15 Přestáváme hrát.

8:30 Zní siréna, která ukončuje trápení z druhé půlky třetiny, kde jsme si nechali naklepat 6 branek.

8:32 Mícháme sestavou a jdeme do druhé třetiny s úmyslem otočit zápas.

8:35 Pokračuje stejné trápení jako na konci první třetiny.

8:55 Zní druhá siréna zápasu, teď už můžeme zkusit nemožné. 2:9 se dohání velmi nepříjemně.

9:30 Tak tohle byla tragédie.

9:40 Do ticha šatny jsou slyšet jen hlasití soupeři z vedlejší šatny. Musíme se z toho teď otřepat.

10:30 1/2 úspěchu je 50%, lepší než nic. Do toho teď musíme dát všechno.

Nebudu to už dále prodlužovat, tenhle den nám to zřejmě nebylo souzeno. Čas, hala, soupeři, kvalita vody, konstelace hvězd i my sami jsme dnes stáli proti nám. Zápasy jsme absolutně nezvládli a konečné skóre je zřejmě dostatečnou odpovědí na to, jak moc se nám dařilo, respektive tedy nedařilo.

Autor: Jan Sysel