Páteční termín v Olomouci byl netradiční a byl daný tím, že se jednalo o dohrávku. Čekali jsme těžký zápas a to se potvrdilo – první a druhou třetinu nás totiž domácí tlačili a prakticky k ničemu nás nepustili. Při životě nás ale držela gólmanka Kačka, která za sebe pustila během čtyřiceti minut jediný balonek a dala nám tak do třetí části naději na srovnání nebo nějaký zvrat. A to se i stalo – dvě branky znamenaly otočení průběžného stavu a obrovskou radost na naší střídačce, jíž krátce poté zchladilo olomoucké vyrovnání.

Náš cíl se nicméně nezměnil a dál jsme chtěli urvat alespoň prodloužení, které znamenalo jistotu minimálně jednoho bodu. To se i podařilo a zisk byl nakonec hned dvojnásobný, neboť se v nastaveném čase prosadila kapitánka Bartušková a přisoudila nám tak hodně nečekané vítězství, se kterým nepočítal asi nikdo.

Nedělní zápas s Chodovem psal nicméně zcela opačný příběh – karanténami, covidem a jeho dozvuky osekaná sestava měla ve většině případů v nohou za jeden víkend už dva těžké zápasy a to se logicky podepsalo jak na výkonu, tak i předvedené hře. Soupeř byl celý zápas lepší, postupně navyšoval skóre a z naší unavené obrany si dělal trhací kalendář. Na Chodov jsme neměli, ale dva body z víkendu určitě bereme.

Důležité zápasy navíc teprve přijdou, takže pokud se poučíme z nedělní prohry, můžeme stále splnit náš cíl, tedy osmé místo v tabulce.

Autor: Lukáš Jenšík