Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Na tradičních Prague Games reprezentovala Pantery tři družstva – nejdále se z nich dostala skupina juniorů, která se zastavila až ve finále play-off B, dorostenci pak skončili hned v úvodu play-off a strži vypadli s pozdějším vítězem. Pohled na panteří cesty přináší „trojtrenér“ Lukáš Jenšík“.
Junioři pojali letní turnaje jako přípravu pro novou sezonu, která už v září nabídne jeden z jejích vrcholů – kvalifikaci o CE ligu. Skupinu jsme první den začali sympatickým a nebojácným výkonem, jímž jsme dokázali vzdorovat silnému Tatranu a porazit nepříjemný výběr z Lotyšska. V prvním případě jsme navíc vítězství také nebyli daleko a vypracovali si spoustu slibných šancí, bohužel jejich proměňování vázlo. Druhý den byl ale naopak absolutní zlo. Nevím, co se přes noc stalo, ale výkony byly mizerné, hra bez náboje a chuti, bránění téměř neexistovalo a nikdo nechtěl udělat krok navíc. Po konci skupiny jsme si tak museli vyříkat pár nepříjemných věcí, s odstupem času si ale myslím, že je lepší je řešit teď, než za dva měsíce.
Do play-off tak vstoupil tým se třemi jasnými cíli – udělat partu na hřišti i mimo něj, tvrdá, přehledná a pozičně zvládnutá obrana a kontrola na míči. To se povedlo a postupně jsme se i celkem v klidu dostali až do finále pavouka B, kde jsme v pražském derby vyzvali Bohemku – zápas to byl snad ještě vyrovnanější, než jsem čekal, v jeho závěru ale soupeř využil některých našich chyb a zvítězil 3:1. Důležité ale je, že jsme se dokázali zvednout, herně šli nahoru a můžeme tak ladit formu k tomu nejdůležitějšímu dvojzápasu, který nás čeká v září.
Tým dorostenců se pro turnaj skládal hodně těžce – polovina základního kádru byla všude možně na dovolených a podle toho to také vypadalo. Skupinu jsme odehráli se ctí a troufám si říct, že jsme i na hřišti nechali všechno, v prvním kole play-off nicméně přišla těsná porážka a Prague Games tím pádem pro nás skončily tím nejrychlejším možným způsobem. Hlavní a vlastně jediné pozitivum vidím alespoň v tom, že se na turnaji ukázali i kluci z rezerv, kteří navíc zapadli do sestavy lidsky i herně a rozhodně svým výkonem nezklamali, ba naopak. Doufám, že si všichni alespoň užili atmosféru turnaje, kterou nám opět zpříjemnili i naši skvělí rodiče, a těším se na všechny na soustředění, které je pro nás v tuhle chvíli tou nejdůležitější akcí.
Strži nastoupili na turnaj nabuzení, jako první si ale museli poradit s těžkou základní skupinou. Herně můžeme být s úvodem turnaje spokojení, Tatran, Vítkovice i soupeře ze Švýcarska jsme dokázali na hokejce přehrát, směrem dozadu jsme ale byli v lese a po prvním mači s Vítkovicemi jsem upřímně tušil spíš blamáž, než nějaký úspěch. Dlouhodobě máme problém s přechodem z mlžů do stržů, což je pro některé stejný skok jako přesun z juniorů do mužů a tady se láme chleba – tempo hry, taktická vybavenost a silová hra dělala jak vloni devítkám, tak i letos desítkám velké problémy a změní to jen tvrdá práce. Rozhodně ale netvrdím, že jsme hráli špatně, naopak, na hokejce máme velkou kvalitu, ty těžké zápasy proti fyzicky lepším soupeřům ale ještě nemáme tak zažité a musíme si na ně rychle zvyknout.
V play-off jsme pak oddřeli a do vítězného konce dotáhli zápas s Curychem, následný souboj se švédským Landvetterem ale znamenal konečnou – soupeř nás jednoduše přejel a neměli jsme na něj, na druhou stranu to byl tým, který nakonec celý turnaj suverénně vyhrál, takže nás to nemusí tolik mrzet. Zpětným pohledem tak můžeme být s výkony spokojeni a máme jasně dané, co je třeba zlepšit – jednou z věcí je i sestava, která bohužel pravidelně není kompletní a to se pak projevuje na tom, že jí lepíme dohromady a nikdy nejsme kompletní. Nemyslím si, že by letní turnaje a další důležité braly tolik volného času z prázdnin, abychom nemohli být kompletní alespoň na většinu z nich, protože takhle nikdy nedosáhneme větších úspěchů, pokud nebudeme sehraní a v nesilnějším možném složení. Jinak klukům děkuji za nasazení a bojovnost, tenhle tým může ještě všem ukázat.
