První zápas proti týmu z Kobylis, který nakonec vybojoval třetí pozici v tabulce se nesl velmi dlouho ve stylu našeho držení balonku a postupného útoku a na druhé straně neprostupné obrany a smrtících protiútoků. I tak jsme po dvou třetinách drželi vedení 2:1 a do poslední části tak vstupovali v solidní pozici. Soupeř však třetí třetinu přepnul na vyšší rychlostní stupeň a postupně skóre otočil ve svůj prospěch. Když jsme 3 minuty před koncem prohrávali o jednu branku, vystřelil nám srovnání Filip Záveský a všechno najednou vypadalo růžověji, protože i remíza by nám šanci na titul ponechala. Bohužel se ale 24 sekund před koncem zápasu prosadil Ondřej Filip a my jsme již v krátkém čase do závěru utkání nestihli kontrovat. Soupeř si 3 body zasloužil, protože v rozhodující fázi zápasu hrál sebevědomě a pro vítězství si šel důrazněji než my. Další černou kaňkou bylo zranění Tomáše Marhefky, který odkulhal s oboustranným výronem hned z kraje celého zápasu. Doufejme, že se Márfy brzy vrátí. Druhé utkání se již tedy neslo v poklidném tempu, bez větších emocí a napětí. Zápas byl alespoň trochu okořeněn sázkou mezi Pápou a Filipem, kteří se vsadili ohledně počtu branek, které nastřílí Tomáš Mánek. Filip nechal Pápu vyhrát, když založil nádhernou akci, na jejímž konci byl právě zmiňovaný Tomáš. Postupem času se navíc herní plocha stala téměř neobyvatelnou, když se ukázal klasický efekt Radlice a okraje hřiště znamenaly past pro každého, kdo se na ně odhodlal. Několik odvážných se o to pokusilo a ani jeden z nich tento nerovný boj nevyhrál. Za naše barvy to zkusil Matěj Najvárek a odborná porota jeho představení ve stylu teď si tady lehnu a zkusím si u toho nerozbít hlavu ohodnotila na 9 z 10 možných bodů. Zápas ale všichni přežili, a my se nakonec rozloučili výhrou 6:2. Titul jsme nevybojovali, ale druhé místo není v žádném případě ostuda. Víme, co nám k prvenství chybělo a je důležité si to pojmenovat a vzít si z toho ponaučení do dalších let. Kluci měli svázané ruce vidinou „povinnosti“ titul vyhrát a bylo to na jejich hře znát. Strach z případného neúspěchu pak udělal svoje. Nesmíme zapomínat, že je to pořád jenom hra a když nejde o život, jde o h****. Na závěr bychom chtěli všem hráčům poděkovat za celou sezonu, zase jste se posunuli dál a předvedli jste, že se prozatím o budoucnost klubu nemusíme obávat. Speciální poděkování patří všem hráčům ročníku 1999, se kterými jsme společně prožili poslední 3 roky. Bylo to s vámi občas strašně těžké a s námi určitě taky, ale byla to pro nás čest, trénovat tým takto talentovaných, inteligentních, mladých lidí. Děkujeme vám, že jste nám připravili nespočet silných zážitků, společných vítězství (a samozřejmě i proher) a že jste si snad z naší filosofie něco málo vzali. Těšíme se, až nás budete od příští sezony tlačit ven ze sestavy v #nejlepsimtymunasvete! Děkujeme také rodičům, klubu a všem, kteří se na chod týmu podepsali!