V utkání jsme měli po většinu času více ze hry, jelikož držení míče bylo zhruba 68:32 %. Ovšem produktivita byla úplně v opačných číslech, kdy Rudná dokázala vytěžit z jednoduchých průniků maximum a díky tomu jsme většinou tahali za kratší konec lana my. Nejprve nás rozesmutněl zmiňovaný Bajťák, který dalekonosným žihadlem rozčísl pavučiny v Máčalově svatyni. Na tento gól jsme dokázali ještě rychle odpovědět Jebouskem, který našel okénko do brány mezi nohami sokola v bráně. Pak přišlo několik momentů z kategorie florbalového odpadu, kdy jsme laksní osobní obranou nechali soupeře několikrát v klidu skórovat a odskočit do pohodlného náskoku. Do toho ještě začal sokol s vzezřením Aleše Brychty lehkými provokace cuchat nervíky některým naším obráncům a morálka s koncentrací začala velmi rychle upadat. Dvakrát se nám podařilo náskok sokolů stáhnout, ale jen na moment, než jsme opět lovili míček z naší sítě. Nicméně když závěr sézony, tak se vším všudy. Nechyběla klasická Jebouskovka, nezjištný průnik Sysla zakončený „no-look“ pasem a ukázkovým víkem od hrajícího gólmana Svobody, Lávičkův gól z kategorie žertů, Královský fík a Ježilova dorážka, tak jak to umí jen on, po zemi. No a všechna tahle nádhera vedla nakonec ke konečnému výsledku 6:6.

Čtvrté místo, konec sezóny, která musí být hodnocena určitě pozitivně. Podařilo se zapracovat spoustu hráčů, kteří ještě před sezonou vypadali, že potřebují mapu, aby se na hřišti orientovali. Zároveň ti z řad šikovnějších neměli problém zapracovat do hry, to co jsme na tréninku měli nejdřív jen na papíře a poté usilovně trénovali, aby jediná doména naší hry nebyl „hurá styl“. Pokud budeme schopní udržet v zápasech, ale hlavně na trénincích 100% koncentraci a zlepšíme náš klasický trojboj, přihrávka-hlava nahoře-důrazná obrana, tak můžeme pomýšlet na ještě lepší sezóny.

  Autor: Jiří Ptáčník