Před prvním zápasem musel Jenča zopakovat složení jednotlivých formací, protože jak je jeho dobrým zvykem, na posledním předzápasovém tréninku rozházel ustálené formace tak, že pokud nás měli soupeři načtené, neměli absolutně šanci cokoli nacvičeného aplikovat. I to mohlo mít vliv na to, že úvod zápasu byl sice v naší režii, nicméně na změnu skóre si několik málo neplatících diváků muselo počkat až do 9. minuty, kdy se podařilo proměnit přesilovou hru a Likis otevřel skóre. Za pár chvil však bylo srovnáno, protože jsme zapomněli, že během střídání hra normálně pokračuje a nabídli jsme soupeři jednoduchou šanci, kterou využil.

Ve druhé třetině se prosadila jediná žena na hřišti – naše Anička, která byla nejvíce duchapřítomná a zavěsila míček, který se vykutálel ze skrumáže před brankou. Abychom nezapomněli, Jenča měl zároveň poprvé nešťastnou ruku při výběru nájezdového exekutora, když jsem (Koli) neuvěřitelně snadno vykoupal brankáře a následně přehodil prázdnou branku odhadem o 17 metrů (ok, ok, nebylo to tak úplně neuvěřitelné, ale já si to takto pamatuji).

Ve třetí části jsme si neustále drželi jednobrankové vedení, i když jsme si samotný konec zbytečně zkomplikovali vlastní nedůsledností v obraně. I přesto jsme po brankách Romana, Zdendy a Štěpky udrželi výhru na naší straně. Abychom nezapomněli, nastal i druhý moment, kdy měl Jenča nešťastnou ruku při výběru nájezdníka, tentokráte zklamal Zdenda. Tři body jsme tak i přes ne úplně oku lahodící hru zajistili a za SKV hrající Krůša zůstal na nule, což byl druhý z předzápasových cílů (zdravíme Jirku! <3)

Druhý zápas měl nádech derby, když nám na úvod Štajn připomněl loňskou zápasovou bilanci proti první rezervě Tatranu. O kvalitě soupeře jsme věděli, nicméně trenérské žezlo převzal právě již zmiňovaný kapitán Štajn a promyšlenými tahy v průběhu celého zápasu nakonec prokázal, že to byla dobrá volba!

Skóre se měnilo hned po 20 vteřinách, kdy Dejv precizní nahrávkou našel Romana, který chladnokrevně zavěsil. Soupeř sice velmi brzy srovnal, ale my jsme měli v životní formě hrajícího Romana, který po nahrávce Aničky znovu přetáhl vedení na naši stranu. Hrál se rychlý florbal nahoru dolů, oba týmy měly několik šancí, ale dobře chytající gólmani všechno uhasili. Na konci první třetiny jsme měli výhodu přesilové hry 5 na 3, ale protože jsme se jí v rámci tréninku nevěnovali, vypadalo to spíše jako početní nevýhoda na naší straně.

Ve druhé části se přestal hrát florbal. Padlo sice 5 branek a Roman zkompletoval svůj hattrick (po 1350 dnech), což vzbudilo divoké oslavy v rámci celé Prahy 2, ale hře dominovaly nevybíravé zákroky na obou stranách, oplácení, vášnivé debaty a vše, co s florbalem ani vzdáleně nesouvisí. Long story short – všichni jsme třetinu přežili a do poslední části se šlo za stavu 4:4.

Ve 35. minutě utkání vystřelil z pravého mantinelu Štajn a jeho technická střela zapadla za brankáře Tatranu. Za malou chvíli však soupeř srovnal, a to bylo vše podstatné, co se do konce základní hrací doby stalo. Následovala trestná střílení, u kterých na nás po prvním zápase nebyl vypsán příliš atraktivní kurz. Každý zápas je však jiný a tak se nám podařilo proměnit všechny nájezdy v pořadí Dan, Martin a Zdenda. Hrůša zároveň alespoň jeden nájezd chytil, a tak jsme se mohli radovat z dalších 2 bodů do tabulky.

Shrnutí:

• Roman v sobě probudil střeleckého ducha a vede celkovou kanadu týmu, nejlepšího střelce (zde se tedy dělí s Martinem) a zároveň i nahrávače!
• Anička se jednoznačně neztratila a zapsala solidních 1+1 – to je přesně o 2 body více než Šáfi.
• Štajn je asi lepší trenér než Jenča?
• I po druhém turnaji se držíme na prvním místě tabulky

Autor: David Kolář