Byla to asi zase taková ta klasika, ráno zima, přestavba hřiště, označení šaten, zapojení časomíry, nastavení zápisu na notebooku... Co ale klasika není, jsou ti lidé, kteří jsou za tím, takže velké díky Tondovi, ve 13 to zvládá parádně a určitě velké díky Matejovi a Petře za pomoc s pořádáním. Vlastně mě za tu časomíru ani nepustili a já se mohl soustředit jen na náš tým. Co se týče samotných zápasů, odehráli jsme 4 vyrovnané bitvy. Sice z toho postup nebyl, ale vítěze koše jsme jasně porazili, ale srazila nás prohra s otloukánkem turnaje. A v tom je ale zase na druhou stranu ten sport krásnej, nikdy není jasné jak to dopadne.

A pak ta atmosféra, poslední zápas byl přímo parádní ze všech stran, jak od hráčů, tak od fanoušků-rodičů, kterým také patří velké díky. Byla to opravdu velká zábava, ale teď už nás za chvilku čeká zasloužené volno v podobě Vánočních prázdnin a hned skoro na začátku Nového roku 2025 jdeme opět na to.

Autor: Dan Horna