První utkání proti nám nastoupil tým, složený pouze a jen že zástupkyň něžného pohlaví. Panenky a jiné propriety ležící na střídačce nám napovídaly, že to bude zápas z kategorie jednodušších. Po pár střídáních bylo vymalováno a již dvouciferná číslice na časomíře jasně označila vítěze tohoto utkání již v první polovině.

Ve druhém utkání jsme nastoupili proti domácím, kteří působili nebezpečně. Náš prvotní úlek ale nebyl nutný a nebýt obra v soupeřově bráně, mohl být náš gólový příděl znovu dvouciferný.

Třetí zápas o první místo byl hlavně testem nervů Máry i Bobra protože to, co na hřišti předváděl muž v žlutém trikotu s černým nesmyslem v ruce nemělo obdoby. Po té, co již sami trenéři museli zastavovat hru kvůli plačícímu hráči na palubovce musel přijít na řadu i důrazný rozhovor. Zápas jsme prohráli hlavně kvůli nedůrazu před vlastní brankou a laxnosti, které bylo na hřišti více, než bylo zdrávo.

Druhé místo není nic, za co bychom se měli stydět ale rozhodně je ještě mnoho věcí, na kterých je nutno tvrdě pracovat. Děkuji rodičům za podporu a hlavně slušnost, kterou na tribunách narozdíl od místních křiklounů dokázali projevit!

Autor: Mára