Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Liga elévů pokračovala už čtvrtým kolem a v panteřím světě se toho zase dělo hodně – BLACK poprvé v sezoně zaváhali, dojem ale dokázali napravit, WHITE si museli přetrpět nečekané strasti v Michli a YELLOW na domácím turnaji zazářili dvaatřiceti nastřílenými góly!
Každá série jednou končí, ta naše tak učinila uprostřed listopadu. Do úvodního zápasu čtvrtého turnaje sezony jsme nastoupili i s novým brankářem Kubou Roganským a byť nás skvěle podržel, směrem dopředu to bylo jako na houpačce – chvíli se dařilo nám, chvíli Kladnu, konec pak měl šťastnější soupeř a připravil nám tak první letošní porážku. Proti SKV už jsme hráli naší hru, v závěru nám ale došly síly a museli jsme se tak spokojit s remízou, taktéž letošní premiérovou.
Proti domácím Černošicím jsme se snažili hrát v klidu a s míčkem na hokejce, což se dařilo a projevilo se to i na skóre, které sice nebylo nijak závratné nebo drtivé, přineslo nám ale první víkendové vítězství. Závěr turnaje pak přinesl derby se Spartou, kde to bylo celou dobu tak moc opatrné, až opatrnou remízou skončilo i celkové skóre.
Děkujeme rodičům za podporu!
Autor: David Förster
Elévské družstvo WHITE čekal další turnaj v pražské Michli. Parta čítala sedm borců, kteří šli válčit ve jménu Pantera.
První zápas nás čekal Sokol z Rudné. Ten na nás vlétl vcelku aktivně a to dělalo našim borcům velké problémy. Dlouho jsme se na hřišti hledali a než jsme se nadáli, prohrávali jsme. Rudná zápas zvládla a dovedla ho do vítězného konce. Ve druhém utkání nás čekala Sparta. Od začátku bylo jasné, že tento zápas můžeme vyhrát, když budeme makat a chtít. Přestřelku jsme nakonec zvládli a uhájili jsme tříbrankový náskok.
Jako dalším soupeřem nám byl Olymp. Kluci z Olympu byli vysocí a to nám leckdy dělá problémy. Od začátku nám soupeř dával zabrat a na moc jsme se nedokázali probrat.
Před posledním zápasem nám turnaj pokazila událost, kterou nechápal nikdo z nás. Příští turnaj se z toho poučíme a nastavíme nějaká pravidla, abychom zamezili opakování tohoto problému. Poslední zápas tím byl značně poznamenán. Na kluky se za to nejde zlobit, musí se naučit sami, že na světě nejsou jen hodní lidi, a že si na své věci musí dávat pozor.
Z turnaje si odvážíme jednu výhru a tunu zkušeností a jak název napovídá ano je tomu tak, každý turnaj s touhle eskadrou je zážitek na cely život. Díky moc a znova (a lépe) příště.
Autor: Matěj Ďurina
V sobotu 18. listopadu nás čekalo první pořádání, týkalo se týmu YELLOW a hrálo se na domácí půdě v Rudné. Co se týče našeho týmu, opět to byl, jak už je tak trochu i zvykem, pěkný „YELLOW“ mix. No posuďte sami. Kamča a Olivie, holky, které už nastupují i za mladší žákyně. Matouš, který před týdnem nastoupil v soutěži mladších žáků jako útočník, zaskočil v bráně a že nás nejednou podržel. Eliška a Viky, elévky, které ještě hrají i za přípravku. Kačka, jediná čistokrevná elévka. Adam a Maty, dva čistokrevní přípravkáři, kteří už ale pravidelně za elévy hrají. No a vlastně jediným čistokrevným elévem byl Vláďa, ze kterého mám velkou radost, protože jeho progres je teď asi nejvíc vidět, protože začal tuhle sezónu a kam až se dostal z prostého postávání na hřišti, mě nepřestává udivovat. A není to ničím jiným, než prostým zaujetím pro věc.
V zápasech však nesehrání nebylo vůbec vidět, ba naopak. Každý se chtěl předvést a ukázat, co všechno v něm je a tým šlapal jak dobře namazaný stroj. Co mě bavilo asi nejvíc, bylo to zaujetí a nadšení, se kterým všichni hráli, každé střídání bylo odmakané a radost z každého gólu převeliká. A že to byla z naší strany obrovská střelnice, celkem jsme ve čtyřech zápasech nastříleli 32 gólů, což je neuvěřitelných 8 gólů na zápas! Obdržených gólů bylo pak o půlku míň, tj. 16. Takže to krásně vyšlo, že na jeden obdržený gól jsme dokázali dva dát.
V jednotlivých zápasech jsme zažili spoustu rozdílných momentů. No opět posuďte sami. V prvním zápase s Tatranem jsme museli dvakrát dotahovat třígólové manko a pokaždé se to povedlo, takže radost z vydřené remízy byla na místě. Navíc to byl nejgólovější zápas, který jsme ten den sehráli, celkem v zápase padlo 18 branek. Druhý zápas na nás čekali Draci z Říčan a úplně jiný zápas. Už od začátku jsme diktovali tempo a ani na vteřinu nikdo nepochyboval, že tohle skončí naším vítězstvím. Soupeř navíc prožil asi nejsmolnější zápas, protože naše tyčka zazvonila asi pětkrát a gólman tak lovil míček ze své sítě pouze jednou. Další zápas se Spartou nás čekalo druhé drama dne, tentokrát musel dotahovat soupeř, ale naše obrana a brankář byli natolik pevní, že jsme těsné vítězství uhájili. Poslední zápas s Draky z Hořovic už jsme si to užívali a opět náš náskok rychle narůstal. Sice už se začala projevovat únava, ale rozjetý panteří vlak už prostě nešlo zastavit.
Nakonec opět velké poděkování rodičům za full servis pro všechny hráče a doufám, že náš výkon Vám byl dostatečnou odměnou. Baví mě ten panteří svět, takže velmi brzy na viděnou, třeba už v pondělí na tréninku.
Autor: Dan Horna
