BLACK znovu vítězí, v prvním koši obhájili zlato

Třetí turnaj sezony nás čekal na Barrandově. První a nejtěžší zápas, co na nás čekal, byl proti Kladnu. Tentokrát se vyvíjel celou dobu v klidu a dostali jsme se do vedení i přes to, že na začátku hra se přelívala ze strany na stranu a do konce poloviny Kladno srovnalo na 2:2. Druhá polovina byla opatrnější , více držení míčku jsme měli my. Tři minuty před koncem se roztrhal pytel s góly a odnesli jsme si cennou výhru o tři branky. Druhý zápas byl proti nováčkovi Butchisu. V zápase jsme ukázali naši nadvládu a nepouštěli jsme soupeře prakticky k ničemu. Chvilkama jsme sice nehráli naši hru, ale i tak jsme si odnesli krásnou výhru a Fíla navíc i svou druhou dnešní nulu.

Třetí zapas nás postavil proti domácí Spartě. První polovina byla od nás hodně podceněná, i tak nám to ale stačilo a šli jsme do té druhé za jednobrankového vedení. Po pauze jsme se nicméně vrátili v plné síle a zaslouženě se prostříleli k dalšímu vítězství. Závěrečný match nás opět čekaly Černošice. Zápas měl takový vlažnější začátek a první gól jsme inkasovali poté, co TJ. podával hokejku protihráči a ten hned vystřelil a dal Fílovi housky. Do poloviny se nám podařilo ještě srovnat, ale v týmu už panovala únava. V průběhu druhé poloviny jsme museli prostřídat lajny, vstřelili jsme dva góly a prodlužujeme tak šňůru neporazitelnost na dvanáct bitev a obhajujeme první koš!

Autor: David Förster

Stejná pohádka, druhý díl?

Psala se neděle 5. listopadu a Elévy WHITE čekala třetí zkouška v podobě dalších zápasů.

První dva zápasy jakoby navazovaly na minulý turnaj, kde náš největší problém bylo, že se nám prostě nechtělo. V obou případech jsme mohli pomýšlet na výhru, ale tu jsme ani nechtěli, nýbrž bychom na ni pomýšleli.

Přeskočím tedy k třetímu zápasu, který byl úplným opakem dvou předešlých zápasů. Kluci makali, běhali a hlavně alfa omega chtěli hrát. Soupeř si s námi nevěděl rady a zlomil to až na samém závěru zápasu, kde se mu povedlo odskočit o pár branek a zvítězit.

Poslední zápas nás čekal proti středočeské Dobříši. Zápas byl od začátku v naší režii, kluci pokračovali v krásném aktivním florbalu a hned bylo na co koukat. Závěr nám byl znechucen, tím že nám nebyl uznán gól na 3:0, který jsme regulérně dali a rozhodčím to nějak uteklo, to se hold taky někdy může stát. Soupeř vycítil naše zaváhaní, když jsme se rozčilovali na rozhodčí a zápas otočil.

Na závěr mi dovolte okomentovat to, co se stalo poslední zápas. Branku jsme vstřelili, avšak míček hned z branky vyletěl. Rozhodčí, ačkoliv tam je od toho, aby tyto věci stíhal, je také jenom člověk a v tomto případě to byl rozhodčí na začátku své pískací kariéry. Vždycky budu kluky tlačit k fair-play a budu propagovat myšlenku, že raději prohraju zápas s góly, které jsem vstřelil poctivě, než abych se pyšnil výhrou, která mi nenáleží. Rozhodčí zápasy nevyhrává, to pouze my a to teprve když doopravdy chceme. Díky všem co nás doprovází touto kouzelnou florbalovou cestou, budeme se těšit příště.

Autor: Matěj Ďurina

Zakázaný scoreboard

Další turnaj týmu YELLOW se konal v neděli 5. listopadu v hezké a dobře vybavené hale v Říčanech. Tentokrát jsme se sešli jen čistokrevní kluboví Panteři bez kamarádů z kroužků, neboť naše panteří smečka se parádně rozrůstá, a to je moc a moc dobře. Uvidíme, jestli tak nebudeme muset založit další tým, jakou barvu byste pro elévy rádi? RED, BLACK, WHITE a YELLOW už máme…

Pojďme se už ale podívat, jak to dneska vypadalo na hřišti. Hned první zápas jsme zažili jedno velké deja vu! A musím přiznat, že to bylo velmi nepříjemné deja vu. V první půli prvního zápasu s Tatranem jsem musel čelit velkému množství otázek, které se vůbec nevztahovali k zápasu, který jsme aktuálně hráli (trenére, můžu hrát příště v jiné lajně; trenére, můžu být další zápas gólman; trenére, kdy hrajeme další zápas; trenére, už moc prohráváme, to už asi nemá cenu; trenére, už zbývá málo času, …). Takže v půlce, ale i po konci nevydařeného zápasu, došlo na velmi důrazné popovídání si, jehož důsledkem byl zákaz sledování scoreboardu a upozornění, že pokud někdo nebude dávat pozor a bude hlavou jinde, hrát prostě nebude.

Další zápas proti Flobo Praha výsledkově nevyšel ještě víc, ale přesto po konci zápasu čekala na naše borce jen chvála. Prakticky nikdo nevěděl, jak to dopadlo, že jsme prohráli bylo asi jasné, ale kolik to bylo, věděli přesně jen dva borci. A hlavně zaujetí pro hru bylo na úplně jiném levelu. Všichni se snažili a odměnou nám bylo i pár gólů, které se nám podařilo vsítit poměrně silnému soupeři.

Další dva zápasy byly jako přes kopírák, dokonce oba dva skončily podobným výsledkem. V obou zápasech (proti Drakům z Říčan a Bohemce) jsme měli prostě navrch, a tak naše pozornost byla zase trochu ta tam, dokonce se na nějakou dobu uplatnilo pravidlo nevnímáš-nehraješ. Zákaz sledování scoreboardu jsem pak vlastně porušil jen já a hned jsem za to dostal vyčiněno a dobře mi tak. Jen trochu mrzí, že jsme už ani jednou nezopakovali to nasazení ze zápasu s Flobem, mohli jsme si zakřičet slovo gól daleko častěji.

Na závěr musím opět poděkovat rodičům, za jejich obětování pro věc. Doufám, že Vám to trochu vracíme svými výkony a nasazením. A nebojte, příště se zase máte na co těšit. Budeme tvrdě trénovat, ať jste na nás náležitě pyšní.

Autor: Dan Horna