První zápas proti Říčanům byl o poznání lepší než minulé střetnutí. Nutno podotknout, že kluci nebyli ospalí a mimo, jako tomu bývá v prvních zápasech. Do branky se usídlil Ráfa Tůma. Bohužel se z vítěství radoval soupeř, ale kluci makali a dřeli, jen občas zapomínali na volné hráče, kteří jim pak utekli a dokázali dopravit kulatý nesmysl za zády našeho golmana. S ohledem na jisté sporné a nerovnoměrné výroky rozhodčího, který tam má být zejména proto, aby se děti nezranily a aby eliminoval svojí prací nebezpečnou hru, si s ním některé situace dosti důrazně vyřešila trenérka Andy.

Druhé utkání následovalo po delší pauze, kdy jsme se střetli s domácím celkem. Všichni jsme doufali, že to bude vyrovnané utkání a že kluci díky delší pauze načerpají mnoho sil a poučí se z předešlého zápasu. Bohužel opak byl pravdou. Neaktivnost, spavost, nehlídání hráčů, minimum střely - takhle jasně a stručně by se dal popsat zápas s Bohemians.

Tak jsme strávili na hale nejdelší možný čas, co šel a poslední zápas jsme sehráli s Kladnem. Kluci si sami uvědomovali, že jde o všechno a že na hřišti budou muset nechat duši. Pozitivní nálada těsně před začátkem utkání nasvědčovala dobrému zápasu. Každý hráč dostal individuální úkol, který musel plnit, plus jeden týmový. Cíl zněl jasně, nechat tam všechno a vybojovat si vítězství. Všichni plnili, co měli, pomáhali Honzovi Kubíčkovi v brance, a jen díky společnému odhodlání a společnými silami se nám cíl podařil splnit a domů jsme tak mohli odjet s úsměvem na tváři.

Každý ví, jaké nedostatky má, a je třeba na nich zapracovat. Teď nás čeká delší zápasová pauza, takže se těmto problémům budeme plně věnovat, abychom do dalších utkání nastoupili v lepší formě.

Děkuji rodičům za strávený čas na hale a za podporování jejich ratolestí.

Autor: Andrea Nováková