Las Plantas – Panthers Praha C 5:3

První zápas nás čekala parta samorostů a výborných florbalistů jménem Las Plantas. Z posledního setkání jsme si odnesli debakl 13:4 a trauma, které jsme jim samozřejmě chtěli vrátit. Začátek jsme nicméně navzdory ujišťování před startem totálně prospali a 6. minutě jsme po dvou slepených gólech rychle prohrávali 2:0. V tu chvíli jsme asi všichni mysleli na to, aby se nedejbože neopakoval minulý náklep. Naštěstí jsme konečně zapnuli a začali hrát. Nejprve Daneček pěkně našel Fílu Cajthamla a náš ofenzivní bek propálil vše, co mu stálo v cestě. V druhé třetině pak svůj famózní defenzivní výkon vyšperkoval veterán Ghali, který si nejprve u vlastní branky vybojoval míček a pak s ním ve stylu „dej si je všechny“ prosóloval kolem mantinelu až k soupeřově svatyni, kde utěšenou střelou do šibenice nedal gólmanovi šanci. Vyrovnání nám vlilo krev do žil, ale celkem rychle nás zase na zem srazil Jiří Ulman, který neskutečnou bombou od mantinelu vymetl Zekemu prostor na přední tyči. Ještě jednou jsme dokázali srovnat, když Fenkáč přiťukl Danečkovi, jenž se z úhlu nemýlil, ale to bylo z naší strany vše. Soupeř ve třetí třetině tlačil, a ač nebyl nijak výrazně lepší, dokázal se prosadit – nejdříve si smolnou chvilku vybral Zeke, když si za sebe srazil míček z rozehrávky Plantas v rohu, gólový účet pak uzavřel čtyři minuty před koncem Vladimír Smetana, který střelou z dálky uzavřel na 5:3. Pozitivní je, že jsme tentokrát byli Plantasákům vyrovnaným soupeřem. Zamrzí ale zaspaný začátek utkání a to, jak jsme se na góly nadřeli, zatímco kluci z Plantas se pokoušeli o střelbu ze všech pozic a to se jim bohužel vyplatilo.

FBK Fat Pipe Vosy Praha – Panthers Praha C 6:5

Na Vosy jsme měli taky spadeno – v nešťastném prvním zápase jsme nad nimi dlouho vedli 2:0, ale nakonec jsme odcházeli bez bodu, když nám Vosy při třech vyloučeních Míši Boreše nastříleli v závěru tři góly. I tentokrát jsme dali první gól, když Fíla Cajthaml potvrdil střeleckou formu a po krásné nahrávce od Kurnyho podruhé na turnaji skóroval. Pak sice Vosy vyrovnaly, ale deset vteřin před koncem první části se na nás usmálo štěstí – míček se odrazil ve skrumáži přímo před Štajna a to se opravdu nedalo nedat. Po první třetině jsme tak vedli 2:1 a měli jsme ze hry celkem dobrý pocit. Druhá třetina ale byla naprosto hrůzyplná. Mezi 24. a 29. minutou jsme hned čtyřikrát inkasovali a do pauzy před závěrečnou třetí částí jsme šli naprosto opaření. Hned po začátku třetí třetiny jsme navíc inkasovali na 6:2, kdy bohužel David Ghali namazal fatálem přímo soupeři na hůl a ten se štěstím propálil Zekeho. Když už to vypadalo, že jsme totálně mimo zápas, tak se nám začalo dařit a během pěti minut jsme nastříleli tři rychlé góly. Nejprve Kamil proměnil dlouhý výhoz Zekeho v gól na 3:6, pak Fenkáč ze standardky snížil na 4:6 a hned minutu po něm vstřelil kontaktní branku hezky ze vzduchu David Ghali. Měli jsme 4 minuty na zvrat, Kamil proházel útoky a posadil unaveného a nevýrazného Štajna. Málem se nám to i povedlo, když doslova několik vteřin před koncem dorážel jednoručně do prázdné brány Pavel Drašner, ale gólman byl bohužel proti a znemožnil tak Pavlovi stát se hrdinou a poslat zápas do nájezdů.

Na předposledním turnaji jsme tak nevydolovali ani bod a definitivně jsme ztratili šanci na postup. Bohužel je smutným faktem, že se čtyřmi týmy ze špičky tabulky (Bohemka, Plantas, Vosy a Barracudas) jsme uhráli hrozivých 0 bodů se skóre 37:65. Ano, byly tam i dobré zápasy (2x o gól s Vosami, o gól s Bohemkou…), ale ve výsledku je to hrozně málo a ukázalo nám to, že tahle liga je aktuálně náš strop. Některé důvody byly dobře vidět v posledních dvou zápasech – děláme dost chyb (na tomto turnaji padly minimálně 4 góly po našich fatálech), naopak vepředu se na gól hodně nadřeme. Že to útočníkům tentokrát moc nešlo, bylo vidět i na kanadě – z 8 gólů jich 6 dali obránci (to je samozřejmě zároveň pochvala ofenzivním choutkám našich beků). Kromě výjimek (Pavel Drašner, Daneček) se málo tlačíme do střely a góly dáváme, jak poznamenal Kamil, hlavně zblízka a většinou z velkého brankoviště. Zatímco soupeři se nebojí vyslat střelu i z větší dálky. Jsou to ale věci, na kterých se dá zapracovat a do příští sezony je zlepšit. Na posledním turnaji nám už zdánlivě o moc nejde, hrajeme ale ještě o 4. místo, na které potřebujeme uhrát čtyři body. Čekají nás nepříjemné běhavé týmy (Olymp a Kralupy) v nepříjemné hale (baseball v Krči, klouzavý povrch, vedro apod.), takže to nebude nic jednoduchého. Ale od toho jsme C-POWER!, abychom to zvládli a zakončili sezonu vítězně.

 

Autor: Martin Eckstein