Kde bych začal. No asi u toho, proč jsem vlastně jel zrovna já. Jo, to asi zmíním, že jsem původně měl jet na juniory do Liberce, ale nakonec se hrají až v úterý, takže jsem mohl s dorostem do Chebu. Aha, s jakýma? Stálý je tam jen John. Já a Jenča zaskakujeme za nemocnou Janu a Domeze, který jel šťouchat do Plzně proti velbloudům.

To bude dobrý oslí můstek s Plzní, alespoň vysvětlím, že se hrálo v Chebu, protože je odtamtud půlka týmu Gorilek. Škoda no, kdyby hráli doma, stihnul bych i rezervu v Kostelci. No alespoň jsem se vyspal na tu cestu, byla konec konců horší, než jsem si myslel že bude. Vlastně celkem obdivuji kluky, že po ní zvládnout tak brzo hrát.

Tím se přesunu ke hře a samotným zápasům. Ty teda byly. Už když jsem vešel do haly a viděl ty čahouny, tušil jsem, že to nebude procházka růžovým sadem.

Prvních 10 vteřin asi zmiňovat nebudu, ty se nám moc nepovedly. Ještě že jsme dokázali odpovědět. Ve výsledku každý chvilku tahal pilku a kdyby nám tam nespadly ty dva fíky na konci, mohli jsme jít do druhého zápasu s naprostým klidem. Takhle jsme si to celkem zkomplikovali.

Začátek druhého mače asi taky nezmíním, ale určitě musím zmínit že to bylo úplně o něčem jiném. Tenhle zápas byl play-off a měl všechno, co taková bitva mít má. Velké emoce, maximální výkony, hezké akce, bouřlivou atmosféru, rychlou hru, drama až do konce a dokonce i prodloužení. Prostě všechno.

Jenom nevím, jak na to navážu, když jsme v prodloužení prohráli. Jo měli jsme šance, ale ten gól dal soupeř.

No, nějak to obalím a přesunu se k závěru.

Tam poděkuji všem hráčům, že jsem s nimi mohl být. A nesmím zapomenout poděkovat rodičům, ti byli jako vždy skvělí. Díky!

Autor: Jan Sysel