Na první zápas jsme museli jet až do daleké Krupky nedaleko Teplic. Naše sestava byla dost osekaná, to však neznamená, že jsme nebyli jasným favoritem zápasu. Hned ze začátku jsme skórovali a mysleli jsme si, že jsme zápas už vyhráli. Bohužel pro nás jsme v první třetině inkasovali rovnou dvakrát a utkání v ten moment naopak ztratili. Během zápasu přišla řada zbytečných faulů, které nás, jelikož jsme hráli 10+1, velice oslabily. Začalo se nám to bořit i přes to, že jsme stihli vyrovnat, soupeř totiž hned poté při přesilové hře skóroval, následně se mu to samé povedlo ještě dvakrát a zápas skončil výsledkem 4:7. My se mohli zamýšlet jen sami nad sebou a postup do druhého koše se nám velice vzdálil.

Druhý zápas nás čekala stará známá Slavia Plzeň, o které jsme věděli, že to bude trochu jiná káva, než zápas první. Kluci si vzali k srdci kouř v šatně, leccos jsme si vyříkali. V tomto utkání bylo vidět, že je rozhoduje z velké části vlastní hlava. Vzhledem k počtu jsme průběhu podřídili taktiku, která ale fungovala. Najednou kluci byli v hlavách nahoře, sem tam se povedl blok, měli jsme i velké šance. Bohužel nám cestou do Krupky zvlhl střelný prach, soupeř využil i našeho početního oslabení a tím pádem si došel pro vítězství. Věřím, že v dalších kolech kluci budou k dění na hřišti přistupovat úplně jinak, než k utkání s Litvínovem – minimálně tak, jako v bitvě s Plzní.

Autor: Daniel Škvor