V prvním utkání proti nám stanul Kolín, který už nás jednou na svojí půdě porazil. Odplata však přijít jednoduše nemohla, neb jsme všude byli druzí, neplnili jsme pokyny a hlavně jsme na bránu za první půli vystřelili tak třikrát. Druhá část už byla trochu lepší, dopláceli jsme ale na zbytečné chyby a nedůraz při bránění. Jóňa v brance se snažil co mu síly stačily, na přesné střely kolínských špílmachrů však nedosáhl, konkrétně jich v síťce skončilo sedm. Na druhé straně udeřilo nakonec třikrát a jedinou věcí, která nás mohla těšit, byl gól nováčka Dana, který s dresem z ženské extraligy stanovil o tyčku skóre na konečných 3:7.

Druhý mač se Spartou měl po celkem důrazném proslovu přinést zlepšení a minimálně zkraje první poloviny to tak vypadalo. Dokonce se nám podařilo otevřít skóre poté, co Šíma svým klasickým stylem "třem frajerům dám housky a pak to z otočky cáknu o plast" překonal vysokého soupeřova brankáře. Jenže to bylo z naší strany všechno a zase jsme si začali dávat výstavní pozor na to, abychom náhodou nevyhráli nějaký souboj či dokonce nezblokovali střelu. Jen díky Kubovi v bráně a neschopnosti Sparty zakončit z metru do prázdné to o pauze bylo 1:5, soupeř si z nás ale doslova dělal trhací kalendář. I díky tomu, že žlutí v druhé půlce povolili, jsme dokázali snížit a trochu zlepšit obraz hry, na víc než na 2:5 to ale nestačilo. Hurá do zápasu o udržení.

Tam nás čekala Orka, která společně s Bohemkou v nestřežené chvíli stihla udělat z jednoho rohu haly smetiště. A my ji zdárně následovali, ne tedy tím, že bychom dělali bordel a házeli pod sebe odpadky, nýbrž jsme nepořádek měli hlavně v rozehrávce a pod nohy si posílali výhradně hrací předmět. A to nás stálo zápas, protože Orka, evidentně nabuzená z dvou porážek o gól, diktovala tempo hry a brzy si vypracovala komfortní náskok. A ač se nám na konci druhého zápasu začalo dařit plnit trenérské příkazy, tahle speciální schopnost jakoby se s úderem druhé hodiny vypařila a na hřišti tak opět zavládl chaos. Skóre už se nám nepodařilo zvrátit, možná taky proto, že se polovina lidí raději soustředila na nejisté pány s píšťalkou (z nichž ten nejnejistější, kterému nedělalo problém zapískat nájezd za zpracování balonu, díky bohu odešel po utkání o bronz). Smutná tečka za hodně nepovedeným dnem.

Měli jsme šanci vyzkoušet si vyšší koš a ve finále nám to asi dalo víc, než kdybychom ho celý vymlaskli. Kluci sami vidí, že je před nimi ještě velký kus práce, aby se dokázali soupeřům z podobných končin vyrovnat, hlavně po fyzické stránce. Děkujeme rodičům za podporu a budeme se těšit za tři týdny pravděpodobně v Týnci nad Labem.

Autor: Paučis