Rudenské hledání

Devítky se představily na domácí hale elitních panteřích družstvech v Rudné, místní povrch ale svými výkony moc nepočastovaly – pouze jeden dobře odehraný zápas na vítězství nestačil.

Přitom se nedá říct, že bychom snad na turnaji hráli vyloženě špatně. Ve všech třech úvodních bitvách jsme měli pasáže, kdy jsme soupeře přehrávali, tvořili si šance a dokázali být na hřišti lepší. Jenže zatímco tyto momenty většinou znamenaly jednu, maximálně dvě vstřelené branky, po inkasování jsme se nepochopitelně na hřišti ztratili, přestali si věřit, v hlavě přepnuli do úsporného režimu a nechali si nasypat několik dalších gólů, které nám pak znemožnily uhrát dobrý výsledek.

Vidět to bylo hlavně proti Wizardům a Kladnu, kde jsme naprostou většinu času drželi soupeřovo šikovné individuality na uzdě, několikaminutový výpadek ale znamenal, že jsme přestali být důrazní, dovolili soupeřovo šikulům tvořit a zakončovat a oheň tak byl rázem na střeše. Většina týmů v nejvyšším koši navíc patří mezi ty zkušené, co ví, jak nabytý výsledek bránit, tudíž jsme pak snahu o vyrovnání či překlopení skóre měli ještě o něco těžší.

Vyloženě pochvalu zaslouží kluci asi jen za závěrečnou bitvu s Black Angels, kde se konečně ukázalo, že florbal hrát umíme a umíme ho hrát vícero způsoby, tedy jak co se individuálních kvalit jednotlivých hráčů týče, tak i pokud se budeme bavit o kombinaci a získávání balonků v rozličných částech hřiště. Tady nás ale pro změnu provázela místy až neuvěřitelná střelecká smůla, protože byť jsme Blacky ve všech herních aspektech převyšovali, byla z toho jen vydřená remíza, kterou půl minuty před koncem trefil a svoje turnajové prokletí tím odčaroval Honza Kubíček.

Máme na čem pracovat, hlavně co se hlavy týče. Dubnová pauza nám tak může jedině prospět, protože se chceme a musíme vrátit silnější, abychom na posledním turnaji sezony ukázali, kam opravdu patříme. Rodičům děkujeme za podporu a marodům přejeme brzké uzdravení!

Autor: Tomáš Pauček

Zvlhlý prach desítek

Mladší žáky 2010 čekal 26.3. turnaj v Kobylisích. Na turnaji se moc nedařilo a kluci odcházeli z turnaje pouze s jednou výhrou.

V prvním zápase jsme narazili na Bohemku, která celý turnaj vyhrála. Soupeř byl od začátku zápasu jednoznačně lepší a přehrával nás jednoduchými nahrávkami. Od druhé poloviny jsme se trochu zvedli a dokázali jsme hrát i poměrně vyrovnanou hru, ale soupeř se dokázal prosazovat mnohem více, a tak jsme mu nakonec podlehli.

Druhý mač jsme odehráli proti Královu Dvoru. Naše hra už vypadala o něco lépe než v přechozím zápase a odehráli jsme solidní bitvu nahoru-dolů. Bohužel nám znovu chyběla koncovka a dostávali jsme góly kvůli zbytečným chybám, což už jsme nedokázali dohnat a proháli tak i podruhé.

Třetí bitva nás svedla proti Mladé Boleslavi. Už od jejího začátku jsme na hřišti měli navrch, ale nedokázali jsme se tak často prosadit, což nám chybělo i v minulých zápasech. Po chvilce jsme se ale chytli a začaly padat jak branky, tak jsme byli i svědky několika pěkných akcí. Soupeře jsme od druhé poloviny zcela přehrávali a nakonec tak slavili zasloužené vítězství.

Závěrečný mač patřil souboji s domácími Vosami a od začátku to na hřišti mezi oběma pražskými výběry hodně vřelo. Hrálo se nahoru-dolů, měli jsme spoustu nevyužitých šancí a naopak naše vlastní chyby soupeř dokázal potrestat. Jeho náskok byl těsný, ale pro naše zvlhlé pušky přeci jen nedostižný, tudíž jsme na závěr turnaje těsně padlo.

Turnaj bych nehodnotil příliš kladně, jelikož vím, že jsme měli určitě na víc a věřím, že se to do dalších turnajů zlepší. Chtěl bych poděkovat rodičům, kteří se jeli podívat a zafandit svým klukům a držím palce do dalších turnajů.

Autor: Michal Derevlanyj

Jedenáctky prošly domácím turnajem bez porážky

V neděli nás čekal turnaj na domácí ploše, představili jsme se totiž na hale v Rudné.

V úvodním utkání jsme vyzvali příbramské Žraloky, které jsme po většinu času drželi na jejich polovině a vytrvale ostřelovali soupeřovu klec. První polovinu jsme vyhráli celkem v poklidu, když gólman Martin nezachytil pouze jeden příbramský brejk, druhá část byla dokonce bez inkasování a tak jsme si na úvod turnaje připsali vysokou výhru.

Po trochu delší pauze jsme ze sebe museli trochu oškrábat rez a proti Hořovicím nám dlouho trvalo, než jsme se dostali do tempa a nějaké herní pohody. Soupeř navíc náš nepříliš povedený vstup potrestal gólem, od dalších nepříjemností nás pak uchránil Martin a využitý brejk. Postupem času se náš výkon zejména do obrany zlepšil, kluci i holky začali bojovat o lepší výsledek a byť přišlo znovu inkasování, dobrou prací jsme dokázali srovnat na konečnou remízu.

Stejně dlouhá pauza už nás tentokrát nepřekvapila a na oblíbený Olymp jsme od začátku vlítli a tlačili ho do obrany s vědomím, že si nechceme po výhře a remíze vyzkoušet také porážku. Start do utkání se nám povedl a brzy jsme pohodlně vedli, nicméně ve druhé polovině jsme i ubrali na plynu, což naštěstí soupeři ke srovnání nestačilo, pro nás to byl ale varovně zdvižený prst, že žádný zápas nemůžeme vypustit. Ve třetím zápase tak přišlo druhé vítězství.

Poslední zápas s Rakovníkem tak měl rozhodnout, na jakém místě skončíme – případné vítězství by nám vyneslo zlato, remíza stříbro a prohra třetí místo. Na hřišti to ale moc jako rozhodující bitva nevypadalo, oba týmy dělaly příliš mnoho chyb a byť jsme se po remízové první části zlepšili a byli více na míčku než soupeř, na výhru jsme nedosáhli a po druhé remíze na turnaji tak brali stříbrné medaile.

Autor: David Förster