Greyhounds Plzeň

Po vánoční a novoroční pauze nás čekal zápas s rezervou Plzně, která není tak úplně rezervou, ale takovým týmem v týmu s přízviskem Greyhounds. Ten tým se nachází na předposlední příčce a v domácím zápase dám dal na frak poměrem 3:7, takže jsme věděli, že nás nečeká nic lehkého.

A to se také potvrdilo - zápas to byl opravdu ve velkém tempu, byli jsme v duelu mladším týmem a tempo nám nedělalo problém držet. Co nám ale problém dělalo, byla hra soupeře, která z mého pohledu byla tedy za hranicí regulérnosti a florbalovosti. Samozřejmě tvrdost k florbalu patří, ale musí se hrát prostě o balon. V zápase jsme ale viděli spoustu zákroků, které o balon nebyly a to jak hokejkou, tak tělem. Viděli jsme i zákroky vyloženě taktické, které přerušovaly výhodu nebo přečíslení a vedly k destrukci hry. A i přesto, že jsme si řekli, že se tím nenecháme ovlivnit, tak to prostě nešlo zvládnout a je to chyba nás všech, která se dá pochopit.

Měli jsme tendenci se vymlouvat na rozhodčí, ale to zase je fér jenom z malé části - pohledem na statistiky vidíme, že poměr přesilových her byl 6:1 v náš prospěch, což prostě je výrazný nepoměr a je to odrazem hry, která se na palubovce u Borského parku odehrávala.

My jsme jich však chtěli ještě více, jenže prd nám to bylo platné, když jsme využili jednu jedinou, soupeř to prostě zkušeně ubránil, ustál, uběhal a uprasil a to i za cenu těch pár oslabení, možná, že kdyby jich bylo dvakrát tolik, tak by to nakonec stačilo, nevíme. Oni tu jednu svou využili samozřejmě.

Po dvě třetiny jsme ale drželi vyrovnaný stav a dokonce dvakrát vedli a domácí vedli poprvé až gólem do šatny na konci druhé části a třetí část už nám vůbec nevyšla, zejména z výše popsaných důvodů a je to prostě věc, ve které se musíme nejvíc zlepšit, protože šikovní jsme dost a popoběhnout většina z nás taky dokáže. Další kolo nás čeká zase doma tým z Plzně, který je naopak z vrchu tabulky a o tom zase příště.

Autor: Štěpán Weber

Gorily Plzeň

Tým z horního patra tabulky, se kterými umíme hrát vyrovnané zápasy, když to dobře vyjde. První měření sil na půdě soupeře skončilo divokým poměrem 18:11 v náš neprospěch a přípravy na domácí duel byly v duchu nadstandardního lepení sestavy. Už už to vypadalo, že to bude velký průšvih, když se podařilo sestavu nejenom doplnit, ale i velmi slušně vyztužit.

Kromě tradiční směsky kmenových hráčů jsme do sestavy přilákali i dva kluky z áčka, matadora Koliho, juniora Vojtu Marka a našemu tichému, ale vytrvalému vábení nakonec podlehl i Kočis, který tak vstoupil na rudenskou palubovku po necelých deseti měsících. Bylo vidět, že naše rozcvička je velmi solidní, protože už ve čtvrté minutě oprášil svou mušku a vsítil.

To se stalo pak v utkání ještě pětkrát, takže tato oslava jeho návratu mohla být opravdu velká. Přesto se na hřišti našel někdo, kdo mu tuhle oslavu chtěl zkazit s dokonce sedmi góly a bohužel to byl hráč soupeře. V zápase jsme ani jednou neprohrávali a přesto z něj bereme jenom bod za prohru 11:12 v prodloužení. Pětkrát jsme soupeři nabídli přesilovku, někdy za zbytečný faul, někdy za z našeho pohledu zbytečně úzkoprsé rozhodnutí, každopádně soupeř ztrestal tři z těchto pěti a hlavně to v tom prodloužení.

Celkově to bylo utkání o ligu výš a užili jsme si ho a i ve slepené sestavě jsme předvedli parádní výkon, který zahladil všechny ty stresy a trápení s tvorbou sestavy - ale jen na pár dní, než se zase začne připravovat další kolo.

Autor: Štěpán Weber

Strakonice

Strakonice, soupeř, se kterým jsme předchozí utkání odehráli v úplně odlišné sestavě, a to navíc v zápase, ve kterém jsme se nestihli divit jedné nesmyslnosti za druhou, a v němž jsme nakonec pohodlně zvítězili.

Na domácí klání jsme ovšem nastoupili hned s několika žolíky - Lombi, Zdenda, Vak a nyní již tradičně Kočis. Ti papírově jasně přetlačili rytíře z Brtníku a byť ne všichni hráli od začátku, byla to stejně jako venku velká podívaná - přetahovaná až do prodloužení, která nabídla zajímavost v podobě takřka třicetiminutového vedení kanadského bodování od Kobziče, který k tomu přidal několik parádních zákroků. Mnoho vyloučení, mnoho sporných situací na obou stranách, přátelské prostředí i pozitivní emoce.

Ač jsme v závěru trochu smolně a trochu vlastní chybou přišli o bod, utkání jsme si užili a mám pocit že atmosféra v týmu i naše hra má vzestupnou tendenci a vše si ač pomalu, tak jistě sedá.

Autor: Jan Sysel

Soběslav

Bitvu v Soběslavi přibližují hned dva autoři.

Klasické výjezdní utkání, kdy je nejdříve větší problém se sestavou a když ten se vyřeší, tak vznikne nový problém, jak tam ty frajery dostat, kteří někteří ani nedají vědět. Jsa poučen z těchto uplynulých scénářů jsem začal jednat už s předstihem a zajistil posily z nižších rezervních týmů, kde jsem směnil nadšení borců za jejich místa v autě nebo dokonce za řízení auta mého. K drobné změně ještě došlo před odjezdem, kdy vypadl nejzkušenější David Polcar pro náhlou nemoc a tak jsem ještě rychle posádky přeskupoval, aby se jelo o auto méně. V autě se toho moc nenamluvilo a spíš se spalo a klukům tak unikla krásně omrzlá krajina jižních Čech.

Na místě jsme zjistili, že nás zápas bude tak trochu projektový, což znamenalo velkou návštěvu, která hnala domácí borce po "našich" bodech. Byli jsme dle očekávání tím techničtějším a šikovnějším celkem, což se projevilo třemi tresty pro soupeře v devíti minutách. Nájezdy umíme, přesilovky ale už méně. Navíc pak se začalo projevovat to, že rozhodčím se už nechtělo dávat další tresty pro domácí, přestože by se tam něco našlo.

Těžká chvíle byla v začátku druhé části – nejdříve jsme dostali dva slepené góly, následně padá David Navrátil po souboji na mantinel, těžce se zvedá, aby následně byl vyloučen za držení. Ale tenhle a jiné těžké momenty jsme naštěstí zvládli na hlavě i na hřišti a to byl klíč k úspěchu. Stejně tak to, že jsme zbytečně neběhali a byli schopni si dát chytré nahrávky a držet tempo střídání.

Velkou radost mám z toho, že přestože jsme vzali posily z konce našeho rezervního řetězce, tak se dokázali skvěle zapojit a přizpůsobit, přestože neměli předtím žádnou takovou zkušenost a nepatří ani k nejmladším. V tom je naše velká síla lidská i sportovní, Zbytek příběhu Vám odvypráví jeden z nich.

Autor: Štěpán Weber

.

Moc často se nestává, abychom viděli Ondru Bendíka přijíždět na zápas jiným vozem, než svou pověstnou žlutou Felicií a už vůbec se nestává, aby přijížděl na zápas divizního Béčka… Tentokrát bylo ale vše jinak a Ondra si tak mohl doplnit poslední dílek panteří abecední skládačky a nastoupit tak ve všech písmenkách mužských týmů od A až do F. A jen tak mimochodem, na ten zápas přijel vypůjčenou Dacii.

Utkání se odehrávalo v daleké Soběslavi a tak většina hráčů cestou spala, což se možná promítlo i do úvodní pětiminutovky. V té jsme se moc na půlku soupeře nedostávali, zlom přišel až v šesté minutě, kdy se dostáváme do brejku, který je ovšem nedovoleně zastaven a následně nařízené trestné střílení proměňuje Michael Kočandrle a dostává nás tak do vedení 0:1. Soběslav na to odpovídá přitvrzením hry a máme tak možnost dvou přesilovek, a to takřka hned po sobě. Bohužel bez gólu. Hra se následně přelévá nahoru dolu a uklidnění přichází až minutu před sirénou z čepele Vojty Zdrubeckého a vedeme 0:2.

V šatně si uvědomujeme, že jsme v této třetině nebyli lepším týmem. Připravujeme se, že na nás soupeř vlítne. Myšlenkami jsme ale bohužel na přestávkovém vystoupení místních mažoretek, které kvůli zdržení v kabině nestíháme a frustraci z toho si neseme i do začátku druhé třetiny a umožníme tak soupeři během šestapadesáti vteřin srovnat na 2:2. v následujících deseti minutách zažíváme oslabení i přesilovku. Až ve dvaatřicáté minutě překlápíme skóre opět na naší stranu gólem Ondřeje Boušky a do konce třetiny ještě zvyšujeme gólem Michaela Kočandrleho na 2:4.

Prokletí začátků třetin se nás stále drží, a tak je během šesti minut opět srovnáno. Dorovnání nás nepoloží ani napodruhé, ba naopak, o necelé dvě minuty později nás přesným zásahem vrací do vedení Vojta Zdrubecký a vedeme 4:5. Pět minut před koncem jdeme do oslabení a drama vrcholí. Oslabení s odřenýma ušima (nebo spíše tyčkami) ustáváme a následuje naše jediná úspěšná přesilovka zápasu, kde minutu před koncem utkání uzavírá gólový účet na celkových 4:6 pro nás Jakub Živčák.

Celkově jsme v zápase asi tahali za kratší konec provázku, ale nutno dodat, že soupeř moc netrefoval branku a když už, tak předvedl nějaký neskutečný zákrok skvěle chytající Buzík. A tak s trochou štěstí vezeme i v této nestandartní sestavě, kdy se muselo sáhnout hluboko do rezervních soupisek, do Prahy 3 body.

Autor: Ondřej Bendík