Největší pozdvižení rána, které bylo tentokrát ke spánku milujícím účastníkům přívětivé (začínalo se až v příjemných 11 hodin) způsobila zpráva o zavření místní vyhlášené cukrárny, která tak překazila ďábelské plány skupinky rodičů, kteří tak nemohli provést akci s názvem "tady máte děti a my jdem na punčák". Místo toho museli v baťůžku hledat bačkůrky, které jako nedělní dress code vyžadoval přísný pan správce.

Byli tak svědky prvního zápasu s Olympem, který nám zatopil ještě před zápasem - přijela jich téměř polovina, co nás. To nás samozřejmě trochu obměkčilo a nebudeme lhát, začátek utkání jsme trochu podcenili. Mladíci z Olympu byli mnohem důraznější a o něco šikovnější, což nám první minuty dělalo obrovské problémy, neboť jsme očekávali vývoj zápasu ve stylu "naložíme jim a užijeme si to". Po první polovině to bylo 1:1 a protože jsme nechtěli odejít s blamáží, trošku se o pauze zvýšil tón hlasu. Druhá půlka naštěstí byla o pár desítek procent lepší, navíc soupeř už začal odpadat, takže jsme mu třemi pěknými zásahy nakonec připravili porážku 4:1 - dva góly dal Šíma, po jednom Jéža a Patrik. Ale do ideálu to mělo stejně daleko, jako pěšky z haly na parkoviště.

Druhým sokem byly domácí Čerčany, které si však naštěstí po vzoru Kladna či Benešova nepozvaly celou vesnici, aby hlásila soupeře. Začali jsme ale snad ještě hůř, než proti Olympu, chybělo nám tak nějak všechno vyjma sálovek a hokejek, ani u jedné z komodit jsme ale netušili, jak je správně používat. Naštěstí Draci spíš než s námi bojovali sami se sebou, na bránu vystřelili tak třikrát, navíc jejich pokusy vždy chytil skvělý Kuba, který byl společně s gólem Toma jedinou světlou stránkou první půle, v porovnání s kterou by i paralympiáda chodců byla záživnější. Druhá část sice zase snesla o něco přísnější měřítka a asi zaslouženě jsme přidali dva góly (Poky a Víťa), pořád to ale nebyl ideál.

Ve finále jsme vyzvali Falcony, kteří dle počtu, přípravy asi hodinu před zápasem a výškové převahy vypadali, že se s námi asi úplně mazlit nebudou. Opak však byl pravdou a my rozjeli nebývalou florbalovou podívanou. Než se diváci stačili usadit na tribuny, otevřel skóre Šíma a započal tak legendární brankové hody, oproti kterým vypadalo semifinále MS ve fotbale jako turnaj v kuličkách. Falcony jsme nepustili vůbec do ničeho, náznaky jejich střelby z dálky likvidovaly připravené hýždě obránců či Kubovy rychlé ruce, naopak my jsme hned po zisku kulatého nesmyslu zapnuli plný útočný mód a nebýt klasické neproduktivity, mohlo to být o poločase rozhdodně víc než "jen" 3:0.

Nejhorší noční můra, tedy polevení, k údivu trenérského dua evidentně zůstala čekat před vraty nevelkého čerčanského areálu a tak i přesto, že na pár kluků z elévů začala padat únava, jsme místo uklidnění pohybu začali po hřišti lítat ještě víc, což soupeř absolutně nezvládal a nebyla tak nouze o zajímavé situace, jako napadání hned čtveřice Panterů za bránou, které sice nevyšlo, díky jejich bláznivému pohybu ale rodící se protiútok zastavili ještě před půlkou. Dalo by se říct, že jsme si s Falcony dělali, co jsme chtěli, přidávali jeden gól za druhým, což se na druhou stranu úplně nezamlouvalo geniálnímu taktikovi Ježilovi, který si za každou vstřelenou branku slíbil posilování a ke konci zápasu začal jeho obličej ladit s barvou červeného trenérského trika. Dařilo se nám opravdu vše, na co jsme sáhli, Šíma nasázel hattrick, dva, respektive jeden gól zaznamenali i Proky s Kubou, velký úspěch pak zaznamenal Huclík, který se celý turnaj trápil, chvíli před koncem ale na svém ovladači objevil čudlík "klička" a ke své obrovské radosti se následně dokázal prosadit - konečné skóre se zastavilo na úctyhodných 9:0. Pro dokreslení nálady - největší smutek panoval z toho, že tam nikdo nedokázal šoupnout desítku.

Celkově určitě dobrý turnaj, za tři hodinky bylo hotovo a mohla se tak do Prahy jet hledat jiná cukrárna, do budoucna ale musíme zapracovat na nějaké konzistenci výkonů, protože hrát všechny zápasy jako ten poslední, tak asi kvalita našich soupeřů postupně stoupne do podstatně jiných výšin. Kluci si zaslouží velkou pochvalu, zejména pak Kuba, který za 60 minut pustil jediný (!!!) gól, navíc dost šťastný. Děkujeme všem rodičům za podporu (a paní Ježkové za muffiny!) a pokud se neuvidíme na Vánočním turnaji, tak přejeme i klidné prožití svátků a šťastný Nový rok!

Autor: Paučis