Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Vždy, když máte psát report, tak se zpravidla těšíte, že na vás zrovna vyjdou zápasy, ve kterých se dařilo. Že budete popisovat gólové hody, krásné asistence, kličky, chuť, zápal (ne jako Jan Palach), nadšení...
Bohužel, není každý zápas posvícení, navíc, když mám psát rovnou o třech ne příliš povedených zápasech najednou. S trochou nadsázky by se dalo říci, že jsem si - protentokráte - černého Dana, tedy vlastně Petra, vytáhl z klobouku já...
Ale začněme hezky popořádku...
První zápas jsme odehráli v naší krásné domácí hale v Radlicích a jednalo se o dohrávku za zrušený zápas z roku minulého (neboť to onehdá v Radlicích začalo klasicky klouzat tak, že se půlka turnaje musela přeložit).
Čas byl zvolen místo našeho tréninku (takže úterý 20:30) a protože víme, že úterky máme tak nějak lidsky raději než čtvrtek, sešli jsme se tentokráte v téměř kompletní sestavě na plné (tři) koule. To znamená 15 florbaluchtivých hráčů do pole a jeden Hrůša v brance. A to ještě byl na střídačce připraven Kúža...
Nevýhodou této dohrávky ovšem tak trochu bylo, že Blaci, kteří stále bojují o záchranu, neponechali nic náhodě a vyrukovali na nás v dosti obměněné sestavě se čtyřmi borci z Extraligy... Od začátku udávali tempo hry, byli jistí na rozehrávce a v našem pásmu nám zatápěli aktivitou a hlavně nepříjemnými krosy.
Z jednoho z nich jsme obdrželi první branku, kdy jsme nezachytili kros zleva doprava a zcela volný hráč Blacků otevřel skóre. O pár vteřin Dejv hledal nepříliš povedeným pasem Gigola, následovala ztráta a celé to skončilo střelou téměř od půlky, která si, k údivu všech, našla cestu za Hrůšova záda. 0:2. Jiskřičku naděje vykřesal Likis, který svoji klasicky utaženou, přízemní střelou nepohrdl pasem od Koliho a snížil na 1:2, ale poslední slovo měl opět (po našem) nedůrazu soupeř a do šaten (na střídačku) se tak šlo za stavu 1:3.
Chtěl bych teď napsat jako, že jsme do toho šlápli a obraz hry se zlepšil, ale nikoliv. Soupeř nám nedával moc prostoru být na míčku, ve většině herních činností byl o (Pavel) chlup lepší. A nám nezbylo, než hrát na brejky. Do pár nadějných situací jsme se přesto dostali. Ale v jejich provedení jsme naprosto selhali. Několikrát jsme ztroskotali na našem nepřesném zakončení, či na brankáři, kterému stačilo v té brance prostě být a naše střely už byly schopné jej nalézt samy... Dan Černý, Karbič, Karolko, Gigolo...Schurrle...ti všichni měli šance, ale nic z toho nebylo... A když už jsme brankáře překonali, pak ho zastavila dobře postavená branková konstrukce. A to nejméně ve třech případech.
Přesto jsme nenechali soupeře odskočit a stále po dvou třetinách živili šanci na úspěch. Třetí třetina však přinesla do našich řad velký zmar. Nepovedený zápas předvedla hlavně legenda ME66 a místo, abychom předvedli kvalitu, bylo to už jen o tom, co nedostoupíme, co nedoběhneme, či co nepop-cáme...byli jsme nedůslední v obraně a v jeden moment to naštvalo Kosťu tak, až se sám posadil.
Konec zápasu jsme tak hráli na pět beků a soupeř měl už zápas pod kontrolou. Díky dobře chytajícímu Hrůšovi nám nedal ve třetí třetině více gólu než dva a nám se tak dohrávka vůbec nepovedla. Nutno ale dodat, že soupeř tentokrát měl kvalitu výrazně převyšující rámec naší soutěže...
Náhoda tomu chtěla, že jsme další zápas měli opět s Blackama, což je v lize celkem rarita, ale bylo tomu tak. Soupeř ale tentokráte dorazil výrazně oslabený a to dokonce pouze v sedmi lidech (a navíc měl už v nohách ranní zápas), takže úkol zněl jasně. Fyzicky je utavit, hrát chytře a oplatit jim prohru z úterý. To bychom ale nebyli my, abychom si to neudělali složité...
Hned od začátku se naší obstarožní lajně nepovedla rozehrávka. Nejprve ztráta míčku na středu a poté opět zachycený Dejvův krosíček a soupeř nemilosrdně trestal. Takže 0:2 a stejný scénář jako před pár dny. A aby toho nebylo málo, zkraje třetí třetiny po vypuštění bránění (nebo nedorozumění) dvojice Štajn - Kúža, trestal velmi povedenou střelou z dálky Velechovský. Takže 0:3 a bylo ještě hůře...
Koli nás začal nabádat ke zjednodušení hry. Hraní míčku o mantinel, vykašlat se na krosy a světe div se, styl alá NHL začal nést ovoce. Během chvilky snížila po pěkném ťukesu z jedničky lajna veteránů na 1:3. Kdy po ose Dejv-Kúža-Štajn doputoval míč až ke Karbičovi a ten pěknou střelou z jedničky (to už jsem psal) - trestal. (Což byl ale bohužel víceméně jediný světlý moment této lajny na turnaji). Nicméně konečně jsme to byli my, kteří tvořili. Soupeř byl viditelně unavený a bylo tak otázkou času, že když nepolevíme, máme naději na úspěch.
A taky že ano. Nejprve Martin Eckstein předvedl další ze svých trenérských majstrštyků a poslal na hřiště na přesilovku takovou kombinovanou sestavu borců a takovou sílu, že nedala soupeři šanci a Likis vsítil na 2:3. Tlačili jsme, občasné soupeřovy výpady jistil pozorný Hrůša, ale další góly né a né přijít. Kanadský reprezentant v brance Blacků Kryštof Ivan Kasha se překonával a pochytal všechny naše nebezpečné šance.
Tak musel Martin Eckstein vytáhnout další eso z rukávu. Rozhodl o tom, že minutu před koncem za stavu 2:3 odvoláme brankáře. Nanominoval se tam sám, stoupnul si před branku a strčil svůj stále více bobtnající zadek brankáři přímo před hledí... My se rozestavili do formace v šesti, chvíli si posouvali bezradně míček, vypadalo to, že nikdo nechce nic udělat...vlastně jsme ani neměli žádnou střelu a šanci. Ale pak to přišlo.
Pak přišel ten sportovní okamžik, pro který za to stojí stále hrát a nekončit kariéru. Přišlo to, v co už pomalu nikdo ani nevěřil...co když se stane, tak pak můžeš klidně umřít...
Necelá půl minuta do konce a Vojtěch Šafránek se rozhodl...téměř z poloviny hřiště z pozice posledního, vystřelit.
A tento poctivě trénující matador, otec, čtvrteční trenér, zaklínač o kterém všichni víme, kolik má letos nezaslouženě bodů (rozuměj do turnaje 0+0), provedl krátký švih zápěstím, míč plachtil a plachtil, v podstatě mi přišlo, jakoby se zastavil čas. Onen okamžik trval celou věčnost...ale tenhle přízemní plachťák v kombinaci se Štajnovou prdelí vytvořil smrtelné kombo. A to bys moh bejt klidně reprezentant Švédska, nebo nejlepší brankář NHL, ale tohle bys prostě nechytil...
Suma sumárum...děrovaný nesmysl v brance, skóre 3:3 a obrovská radost borců v červených dresech..
Stav vydržel až do konce a šlo se na nájezdy, ve kterých exceloval v brance Hrůša a na straně exekutorů provedl nejprve krásný blafák Dan Černý, aby poté vítězný gól vsítil Koli, jenž tak dostál své prozatímní přezdívce na chatu - "Nájezdník". Dokázali jsme tedy otočit skóre 0:3, soupeři vrátit porážku, ale nějaký extra výkon jsme nepředvedli a věřili jsme, že bychom se herně mohli zvednout v zápase dalším.
To se ale nestalo. S Tatranem jsme dokázali hrát relativně vyrovnaně pouze první polovinu zápasu, pak nám soupeř během pár vteřin vsítil dvě branky, čímž odskočil na 2:5 a definitivně převzal otěže zápasu. Rozepisovat se o celém matchi moc nechci. Byli jsme totiž skoro ve všem horší, pomalejší, nedůslední v bránění...a navíc agresívní.
A když před koncem druhé třetiny vyloučila velice nepřesná dvojice rozhodčích v zápase Kúžu na 2+10minut a pro jistotu ještě Štajna, asi aby na něj dával pozor... bylo o osudu zápasu rozhodnuto definitivně.
Naše elitní lajna (která jinak ve dvojzápase s Blackama nedostala ani gól!!!), dostávala jeden gól za druhým, lajna veteránů nebyla schopna pro jistotu ani rozehrát a většinu času trávila na trestné lavici...a Tatran sypal góly jak na běžícím páse, až se to zastavilo na nepěkném čísle 10. Jedinej, kdo byl schopen za nás dát gól, byl Likis (vše po pěkných střelách), ale místo aby na hřiště létaly čepice na oslavu hattricku, byli jsme tak nějak všichni už rádi, že je tento zápas za námi.
Plusy:
Mínusy:
