Posílení o kluky z U23, jejichž nominování bohužel odsunulo některé ze základních členů týmu na pomoc Déčku, jsme měli jediný cíl a to urvat šest bodů a udržet se v boji o první místo v tabulce. V krásném čase 12:00 nás tak čekal první zápas s draky z Hořovic. Pokyn trenéra byl zcela jasný, i když pro některé z nás občas těžko splnitelný - užít si to a nekritizovat. No jako ve zkratce - první lajna ratatatatatatatata, druhá lajna ratatatatata, třetí lajna ratata a vítězství 14:1 bylo na světě. Popisovat jak padly branky nebudu, ale tak ze škály krásy 1 až 10 by se daly použít asi všechny čísla.

Pauza, návštěva místní večerky, čekání na hlavní událost sobotního programu a to souboj s „oblíbenou“ Traverzou z Chodova (čti Mukařova). Pro pisatele tohoto pseudoreportu byl vývoj souboje s Traverzou od začátku zarážející. Teda nevím, jestli se kluci lekli naší kanonády v prvním zápase, ale že budeme hrát proti zatažený zóně soupeře, to nečekal snad nikdo. Stejně tak nás překvapilo, když jsme v deváté minutě vedli 2:0. A tak jsme soupeře nechali otočit na 3:2 i díky ne úplně chytrým faulům (což byla docela bolístka celého našeho dne). Vyrovnat se podařilo Karolkovi, jehož rána jela do branky tak dlouho, že se stačila i zeptat na cestu. Ale gól to byl sakra důležitej. Pak tam ještě spadly nějaký víka Likisovi, Kůžovi a Vak dal taky nějakej gól a rázem jsme vedli 6:3. Soupeř už pak pouze korigoval na konečných 4:6, rozhodčí zapískal, podali jsme si ruce a mohli jet domů.

Nutno podotknout, že mladí kluci přinesli sebevědomí a střelbu do naší hry a naši kluci se toho chytli, když si všimli, že to teda jako funguje. Takže asi za mě tak. Doufám že to bylo dost pozitivní a že si to někdo přečte, když už se s tím musím psát. Pac a pusu Šáfi.

Autor: Vojtěch Šafránek