Po rozchytání a proslovu zaskakujícího kapitána Koliho, který nám připomněl, že náš soupeř okupuje předposlední místo tabulky, a tak by tam mohl i zůstat, se šlo do zápasu. Roli favorita jsme se snažili plnit poctivě a tak jsme šli již před třetí minutou do vedení po pohledné střele Sladyho.

To si soupeř nenechal líbit a tak po dvou minutách při vyloučení Pokyho bylo srovnáno, když balon nešťastně projel Hrůšovi pod nohou. To byl signál pro naše kluky, že přišel čas začít rozdávat florbalovou radost a tak jsme do přestávky dali soupeři pěkné tři góly. 

V druhé části se na další branku nečekalo opět dlouho, když Kyblík navýšil náš náskok již na 4 branky (5:1). Chvilku nato nám Slady potřeboval dokázat, že krom soupeřovi branky dokáže dát gól i do vlastní a to se mu povedlo parádní šajtlí z voleje přímo za Hrůšovi záda. Porota dává 9/10. Když za další minutu soupeř snižoval na 3:5, vypadalo to na klasické panteří drama. Nestalo se tak a na konci třetiny jsme opět vedli o 5 gólů. 

Ve třetí třetině byla nejzajímavější situací ta, kdy Polci řekl rozhodčímu něco o jeho pískání a  ten, kupodivu správně, toto vyhodnotil jako přestupek na 2+10. Na obou stranách padly 2 góly a po vítězství 10:5 se šlo do šatny.

Jídlo, pivo, zábava.

Druhý zápas patřil do kategorie dravé mládí vs zkušenosti. Rozdíl mezi některými hráči přesahoval 20 let a tak se dalo čekat, že si hezky zaběháme. Největší zkušenost v našem týmu projevil Roman Školník, který místo sebe nechal hrát Doméze. 

Mladí kluci opravdu nelenili a lítali po hřišti od první minuty. A i když většinou lítali dost bezúčelně tak zaznamenali gól jako první. No a na dlouhou dobu taky poslední protože další trefa se jim povedla až po našich šesti gólech a to hlavně proto, že už bylo vidět jak si naši kluci chtějí nahonit ještě nějaké kanadské body. Tak jsme nechali soupeře snížit na 6:4. Pak se ještě trefil Štěpka do prázdné brány a zápas skončil 7:4.

Autor: Vojtěch Šafránek