Po posledním, nepříliš vydařeném kole bylo zcela zřejmé, že je potřeba udělat v týmu nějaké změny. Již během týdne prosakovaly zprávy o možných rošádách. I renomovaný novinář Fabrizio Romano přišel se spekulacemi o možném rozdělení nerozlučného dua Kolář-Školník, že prý jsou moc velkými kamarády na to, aby hráli spolu. A jak bylo předesláno, tak se i stalo. Manažer týmu Roman Školník oznámil překvapivé tahy se sestavou. Sám se pasoval do role obránce „jávámnatoběháníkašlu“ a poslal bývalou hvězdu Átýmu Kyblíčka do útoku. Pod svá obraná křídla si při zranění Šáfiho přivzal do druhé lajny již zmíněnou posilu Háďase. Útočná lajna ve složení Kyblík – Dopita – Polcar slibovala hodně běhání a hodně gólů. První lajna ve složení Sládek – Kostřica vzadu a Tomeš – Andrle – Kolář v útoku zase dávala příslib tvrdé a zkušené hře.

Prvním soupeřem nám byl poslední tým tabulky Wizards DDM SO Praha 10 B. Před zápasem jsme si jasně řekli, že tady nebereme nic jiného než 3 body. S tímto přesvědčením jsme taky vstoupili do utkání. Od začátku jsme dominovali a měli výsledek utkání pevně ve svých rukou. Po odehrání pouhých pěti minut už u našeho okýnka svítila číslovka dva stejně, tak jako počet gólů ostravského sniperského esa Koliho, který nám dvěma nechytatelnými dělovkami dal ještě větší klid na hokejky. První třetina patřila první lajně a připravovala soupeře do dalšího průběhu pro rozbíhající se druhou lajnu. Po první třetině byl stav 5:2. v náš prospěch.

V druhé a třetí třetině naše dominance nepolevila a svoje staccato rozjelo druhá lajna především Polci a Kyblík, kteří si v zápase připsali po šesti, respektive po čtyřech bodech (Kyblík vsítil hattrick). Jejich efektivnost byla vidět především v přesilovkách. První lajna unavovala soupeře možná i diváky (počtem přesně 3), svými nahrávkami a neschopností vyloučení potrestat. Kluci z „dvojky“ se na to nemohli dívat, a tak přišli na hřiště, vystřelili a vsítili, takto přesně 3krát. Konečné skóre 12:5 nám zajistil první vítězství v základní hrací době v sezóně a zlepšená hra taky sebevědomí do dalšího utkání.

Během pauzy mezi zápasy jsme mohli sledovat našeho příštího soupeře z TJ Sokol Dobříš, kteří sváděli bitvu s velmi silnými SSK Future Barrandov. Zápas to byl velmi vyrovnaný, vyhrocený a v heslu fair play Příbramských (především kapitána) „Hlavně se k ničemu nepřiznávejte“. Mohli jsme tedy předpokládat, že nás čeká těžké utkání. Mezitím nám náš výživový poradce Michal Sládek naordinoval pár kebabů s heslem „Když je nesníte celé, tak to bude v pohodě“. Tak jsme je samozřejmě celé slupli a mohlo se jít na zápas!

Na druhý zápas nás místo bodového Polciho přišel posilnit Tomáš „Eso“ Mánek. Utkání jsme začali v pořádném tempu.

Ještě jsme nestihli ani strávit náš oběd a přišly dvě střely skoro z půlky hřiště, které střelcům Kyblíčkovi a Kosťovi a celému týmu přinesli úsměv na rtech. K našemu překvapení nás soupeř nenapadal, moc neběhal, nehrál nějak tvrdě, zbytečně ztrácel míčky, a ještě k tomu nás častoval lichotkama. (Např. „Ty jsi ale chytrý“, když jim Koli vysvětloval, že pravidla se od 96 roku změnila.). Nic na tom nezměnilo ani nesmyslně nařízené trestné střílení, kdy Kosťa čistě odstavil ramenem soupeře. Dalo by se to přirovnat k ramenu, které použil v nedělním fotbalovém šlágru Arsenal vs. Man City Wiliam Saliba na Erlinga Haalanda. Jak to, tak ale často bývá, zaúřadovala mocná karma, která nikdy není zdarma a z písknutého ramínka byla jenom vzpomínka. Zápas jsme dovedli do úspěšného konce v poměru 4:1 a mohli jsme si vychutnat šestibodový víkend. Jak poznamenal Sládoš „Tak takový je to pocit, když dvakrát vyhraješ“.

Ve shrnutí: Promíchání lajn zafungovalo, všichni makali, dřeli, Hrůša pochytal, co mohl, hráli jsme krásný florbal a zase nás to spolu hodně bavilo. Pokud takto budeme pokračovat dál, tak můžeme i klidně postoupit o ligu výš… Jóó vlastně ne. Tak aspoň tu ligu vyhrát!

Všem moc díky, Kosťa!

1…2…3…CHUŤ!

Autor: Martin Kostřica