Dáme-li stranou to, že je pro něj výzva se vzbudit dříve než v osm hodin (i když jeho dcera tuto zaběhnutou rutinu již slušně narušuje), tak zůstane to, že turnaj byl v Novém Strašecí, což znamená nutnost použití automobilu. Za posledních cca 15 let to trenér vždy řešil domluvou s rodiči, protože zarytě odmítal nákup vlastního vozu (řidičský průkaz si pod nátlakem udělal, ale to spíš jen proto, aby dokázal, že to dokáže). Nicméně okolnosti ho donutily a tak je již několik měsíců aktivním řidičem, na turnaj ale ještě nikdy nejel a toto měla být jeho první příležitost. Proto bylo výzvou jet na první výlet za husté mlhy. Takže oprášit vědomosti o tom, jak se zapínají mlhovky a hurá na cestu. Vše proběhlo v pořádku, dokonce i parkování zvládnul bez škrábnutí (ano, nebezpečnost jeho řízení roste úměrně s tím, jak klesá rychlost).

V hale jsme se začali scházet pomalu a klasicky jeden rodič přivezl děti za pět minut zápas (ne, nebudeme jmenovat tatínka původem od našich východních sousedů :D). Plus se omluvil Adam "na poslední chvíli" a tudíž jsme byli v osekaném počtu šesti hráčů, což nám ale nevadilo, protože energie bylo zatím na rozdávání.

V prvním zápase se na druhé straně začali rojit hráči v modrém dresu a vypadalo to, že šatna/úl je bezedná. Nakonec se na hřišti shluklo asi 15 hráčů. Nevím, jestli soupeři někdo zapomněl říct, že přípravka se hraje ve třech, protože v takovém počtu si prostě děti nezahrají. Ale aspoň to dobře vypadalo, tak trochu jako Sparťané u Thermopyl a vlastně to i stejně dopadlo. :-) Dalšími soupeři byly dva týmy Bohemky (těžko se mi rozlišují, protože trenér je stejný a hráči se doplňují podle toho, jak zrovna chtějí) a posledním soupeřem pak náš partnerský tým z Rudné.

Zápasy se hodně podobaly. Většinou jsme měli mírnou převahu, kterou jsme ale nedokázali dobře přetavit do gólů. Pozitivní určitě bylo, že pokračujeme v nastaveném trendu, kdy se na hřišti objevují moc pěkné akce, v nichž se nahrávkami dostaneme až do situace, kdy je hráč sám před bránou. Střelba nám trochu selhávala, ale to se dá čekat, protože na tu se zatím tolik nezaměřujeme. Co nám ale hodně nešlo, tak byla obrana, které totiž občas vůbec neexistovala, když se všichni naši hráči/hráčky sešli u soupeřovi brány, nebo v jejím blízkém okolí. Stále se nám tak nedaří si vštípit, že jeden hráč musí vždy zůstavat trochu "pozadu" a nemusí to být vždy obránce. Takto jsme dostali hodně zbytečných gólů, když jsme nechali soupeře jít samotné na naší bránu. Druhým nešvarem bylo, že se někteří hráči dostali do klubka všech protihráčů, a pak volili tu nejhorší možnou variantu - snažili se z klubka dostat sami magickou kličkou. Takže na těchto dvou věcech musíme ještě zapracovat.

Ale to nic nemění na tom, že chci všechny moc pochválit za to, jak hráli a bojovali. Dle mého názoru jsme byli o trochu lepší než všechny týmy, ale zradily nás důležité jednotlivosti, které rozhodují o počtu vstřelených branek (což není nejdůležitější věc, je třeba dodat). Rád bych ještě pochválil Elišku a Káju, které hrály velice dobře a v soutěži kluků se vůbec neztratí, naopak.

Budeme se těšit na příště v Rudné 4. prosince.

Autor: Jan Tůma