Víkendový program začal vlastně už o den dřív, kdy se většina osazenstva stihla společensky unavit na Letné a podle toho vypadaly i nedělní zápasy. Pohybově to totiž nebyla žádná hitparáda, každý nápad o větší zapojení nohou při běhu narazil na odpor zažívacího systému a tak nebylo divu, že nás v některých chvílích oba soupeři předčili ve fyzičce. Florbalovosti nám to ale sebralo přeci jen trochu míň a tak i přes určité porodnostní bolesti dokázala pátá panteří rezerva postupně budovat náskoky, které pak s menší či větší účinností držela až do závěrečných hvizdů.

S rezervou Young Boys to ještě v první pauze byla plichta, pak jsme ale seřídili mířidla, vzpomněli si, že se dá hrát i na balonku a zapnuli doslova smrtící speciální formace – uspěla jak ta přesilovková, která využila (pokud dobře počítáme) každé nabídnuté vyloučení, obrozené trio PLŠ pak ztrestalo soupeře ještě lahodnou kombinací na jeden dotek při vlastním oslabení. Na závěr jsme si to zkusili ještě nechat utéct a udělat to zajímavější, náskok ale už byl moc vysoký a tak naše snaha přišla vniveč, stejně jako pokus tam domlátit desátý kousek.

Po malinovce a detailní debatě o možných nadřízených Tomáše Drašnara (zdravíme do Vlašimi, kde se začínají sépiácké nitky scházet až podezřele často) ještě bylo pro nezávislé diváctvo možné shlédnout parádní bitvu mezi Neveklovem a Kobylisy, která vypadala jako turecký fotbal na tribunách a skoro došlo i na kurzy o tom, kdo dříve z obou kohoutů zapíše první K.O. (a že bylo příležitostí…).

Naše zápasy jsou oproti tomu kamarádské setkání dvou mančaftů u piva a „debry“ s Texasem to jenom potvrdilo. Neslo se to ve fajn duchu, nikdo se nějak extra nehrotil a pro zdravotníky to po předchozí magořině musel být pěkný balzám na duši. Navíc se povedlo zpřesnit mířidla a celkově zlepšit náš obraz hry, takže se nemálokrát stalo, že se soupeř nedostal dlouhé desítky vteřin ani za půlku (na druhou stranu kudos i jemu, za to, jak nás taky několikrát hezky zamknul). Postupně jsme taky udělali dostatečný náskok, před zraky příbuzenstva ho v závěru jistil „dávám góly jen dobrým soupeřům“ Bob a když k tomu připočítáme jednu trefu do naší sítě, zastavilo se skóre na pěkných 5:1 pro naše barvy – mohlo to být klidně víc, ale spokojenost je 10/10, i vzhledem k sobotnímu programu.

V půlce sezony tak okupuje penteří eFko druhý flek v tabulce, Dvojka už se docela ustřelila, ale i náskok na zbytek soutěže je pěkný a když se neprojeví klasická novoroční kocovina, mohlo by to i tak pokračovat – stejně jako snaha vystřílet si Holbu, na kterou chybí nějakých 17 gólů, což při našem průměrném skóre 6,91:2,5 bude trvat nějakých 2,46 zápasu. Tak se těšíme na jaře a mějte fajn Ježíška!

Autor: Tomáš Pauček