Soupeř do posledního kola byl stejný jako v tom úplně prvním - tedy tým z Jindřichova Hradce. Takže symbolicky jsme mohli sezonu uzavřít proti stejnému týmu a porovnat tak na vlastní kůži, co se změnilo. Na vlastní kůži píšu proto, že právě to první kolo nás zastihlo ještě "rozespalé" z toho, že už se spouští sezona a byli jsme jako školáčci, co si první týden zapomněli penál. Užili jsme si ale i legraci právě proto, že jsme já s Honzou Syslem museli chtě nechtě nastoupit jako hrající trenéři a velkou část utkání i sahali po bodech a přišli jsme o ně až v poslední vteřině. Původně jsme tedy počítali, že jak jsme sezonu začali, tak ji i ukončíme, ale zájemců o sestavu bylo nakonec tolik, že jsme do nominace ani nevešli.

Již před zápasem bylo taky dané, že je to přímý souboj o 6. příčku pro ten tým, který jakýmkoliv způsobem vyhraje, což dodávalo atraktivitě a zároveň klid, že nešlo o žádný boj třeba o sestup. A atraktivní duel to byl i zejména co se týče vývoje skóre - po první třetině rozehřívací stav 2:2, v polovině zápasu vedeme 5:2, pak si necháme dát pět slepených gólů v devíti minutách a pak ve třetí musíme zapnout hrdinství a zachraňovat zápas v posledních minutách. Pomohl nám Poky, návrativší se Márt a střelecky se úplně zbláznil Vak, který vsítil hned 4x a byly to slušné parády a po zápase jsme si udělali také malý čas pro sebe a společensky sezonu uzavřeli.

Krátké ohlédnutí tedy i zde, šesté místo a krásný střed tabulky byl vlastně i předsezonní cíl, chtěli jsme být vyrovnaným a konkurenceschopným soupeřem těch týmů, co mají kvalitu a ambice postoupit do vyšší soutěže, což se nám mnohokrát povedlo, ale stejně tak mnohokrát jsme byli v situaci, kdy jsme byli na rozjetém kolotoči a těšili se, až to skončí (zápasy s Milevskem, Wizards a Pískem). Z týmů, které skončily nad námi, jsme byli schopni vzít pět bodů Strakonicím, které ale i tak skončily nad námi, ale s o deset bodů víc na kontě. Pak jsme vzali bodík Gorilám, když jsme byli v silné sestavě. Naopak z týmů, které skončily pod námi můžeme počítat ztráty - nejvíce zarážející je šest bodů, které jsme odevzdali Greyhounds, kteří mají celkově jen 13!

Jednou jsme jeli do Dačic v sedmi hráčích a o úvodní prohře v prodloužení v Jindřichově Hradci jsem se už zmínil a je to takový oslí můstek k tomu, co jsme mnohokrát v sezoně probírali a i nyní s koncem sezony a s plány do další probírat budeme a je to naše největší slabina a potíž, paradoxně ne sportovní, ale organizační, kdy nestálost sestavy a její lepení je to, co ve finále působí ty největší starosti a špatný pocit. Pokud tohle zlepšíme, jak si mnohokrát připomínáme, tak bude příští sezona ještě větší jízda.

Pokud by to ale mělo pokračovat, tak je ke zvážení, jestli by nám nebylo lépe v Regionální lize, která je skoro stejně kvalitní, ale má svá specifika.

Díky všem borcům, co nastoupili, bylo jich celkem 53! A díky i všem, kteří dobře fungovali - tady už je to počítání těžší, takže ho vynechám a díky svému pobočníkovi a věrnému příteli Janu Syslovi za to, že se mnou tuhle káru tuto sezonu táhnul a samozřejmě i za support a spolupráci realizačnímu týmu našeho A týmu, stejně tak koučovi juniorů Jenčovi, který nám pomáhal taky když to šlo.

A na konci těhto titulků pak nesmíme zapomenout na díky za pomoc našim rezervistům, tedy klukům z dalších poboček našeho holdingu, kteří neváhali zvednout hozenou rukavici v podobě nominace či mobilizace, moc si toho vážíme a i do budoucna se na tohle propojení chceme více zaměřit.

Autor: Štěpán Weber