Oproti původnímu plánu se nás nakonec sešlo jen 9 do pole a jeden Bráška do klece – Fíla raději zaspal, Tomík si zapomněl cvičky a musel narychlo drhnout podpatky u střevíců, ve kterých přijel, plus navíc Bráška skoro nechal sobotní večeři na parkovišti u Lidlu. O to větší respekt budila nabitá sestava Kobylis, která přijela snad s půlkou celého klubu a na třetí pokus si na nás konečně chtěla smlsnout.

Počtově to ale nakonec bylo vyrovnané, protože spolu s námi přijela i pořádně hlasitá skupinka ze Střechova, která hned od úvodního hvizdu úspěšně znepříjemňovala jak kobyliskou rozehrávku, tak i vstávání místních sousedů, kteří na podobný humbuk nejsou zvyklí. I s mohutnou podporou v zádech se tak rozehrála vyrovnaná bitva, v níž jsme postupně začali tahat za delší konec provazu, soupeře přehrávali herně i fyzicky (což bylo docela překvapení, kterému se divila snad celá střídačka) a byť na vedoucí gól brzy přišla odpověď po našem nedůrazu, na misi „dát víc gólů než soupeř“ to nic nezměnilo a brzy jsme si vedení vzali zpátky po neskutečném divizním granátu pana Bendíka, který střílel ne od modré, ale snad až odněkud z parkoviště.

Bráška navíc krom svého zvracícího reflexu dokázal ovládnout i prostor mezi třemi tyčemi a ve druhé části chytil několik nebezpečných brejků, zatímco na druhé straně úřadoval Lavi a „dávám gól jen dobrým týmům“ Bob. Přitvrzení hry ve třetí třetině pak přineslo Kobylisům ještě jeden fík, po zbytečném vyloučení ale zůstala oranžová družina v tlaku a na profláklý výsledek 5:2 ještě v závěru upravil Drobek, jemuž náš fanklub díky tomu tak vytvořil ještě jeden menší, soukromý hlouček podporovatelů.

Za příjemné vítězství jsme si všichni od maminky Paučisové vysloužili Fidorku, někteří dokonce dvě, jiní tam pak na posilněnou poslali i tekutý chléb. A že bylo proč, zápasy se Šneky byly v sezoně zatím vždy o tom, jak moc rozchytáme soupeřova gólmana a kolik strkanců a pohlazení hokejek ještě projde. A třetí pokus byl asi nejjednoznačnější. Bráška si na balonek sáhnul tak třikrát, soupeř krom dvou brejků neměl absolutně nic a střechovský fanouškovský zájezd plesal nadšením, protože při koukání na hru stačilo mít hlavu otočenou celou dobu jedním směrem a nikoho tak nebolelo za krkem.

Rozjížděli jsme se postupně, aby se neřeklo, svůj sidequest o tom dostat se na čelo střelecké tabulky rozjel Lavi až v desáté minutě, moc velký náskok na kluky z Dvojky si tu ale nevyrobil, protože mu minimálně tři další fíky ukradl David z rodu Halamíčků. Ten stihl hattrick za druhou třetinu, spoustu dalších akcí jsme pak buď nedotáhli, zazdili a nebo nás samotné překvapilo množství času a prostoru, jenž nám soupeř dopřával. I tak ale skóre utěšeně narůstalo a navíc od různých jmen, takže se při snaze někoho neurazit špatnopu výslovností zapotil i fanklub, který si žádal dvojciferné skóre.

A protože to snad ani jinak nešlo, jejich přání jsme nakonec splnili, nikdo se u toho nezranil a navíc padnul i druhý a skoro i třetí hattrick - Lavi nejprve dokončil svou misi a posunul se na čelo ligové tabulky střelců, Drobek pak stihl dva fíky dokonce jen za dvanáct vteřin (kdy zejména druhá akce vstoupí do učebnic a návodů k tomu, jak cokoliv rozebrat do šroubků) a před hattrickem ho uchránila jen první lajna, která raději rozjetého Adama vystřídala. 10:0 v suchém.

Kolo před koncem tak máme jistotu, že pokud nezačneme utrácet jako Everton, skončíme jistojistě na stříbrné pozici. Velké díky za to a za víkendové výsledky patří znovu obětavým fanouškům, kteří vážili cestu do Benešova i v takhle nekřesťatsnké hodiny a značnou mírou se podíleli jak na tom, že jsme to tam sypali jak na pastvě, tak i na brzkém ranním vstávání celého města. Byli jste fantastičtí!

Autor: Tomáš Pauček