Ne snad, že by se ty dva neměli rádi, ale Honza prostě potřeboval pádný důvod, aby zvedl zadek a zároveň celou dobu odolával, protože si ve své mužské ješitnosti nechtěl přiznat, že je dávno veterán. Další výjimečností bylo, že nehrálo mužské Céčko a tak si mnoho veteránů z tamní soupisky přišlo zahrát. Některé se podařilo sehnat na poslední chvíli (Roman), některé se podařilo přesvědčit Jenčovi na pivu (Šáfi) a někteří prostě chtějí hrát pořád (Dejv, Stein). No a poslední posilou pak byl Pavel Uher, kterého pamatují skuteční pamětníci (převážně hrál a hraje za tým Emco Cholerics, občas ale vypomohl i v Panterech).

Ranní zápas sliboval souboj s premiantem soutěže Forzou, což ale pro většinu hráčů nic neznamenalo ("Ty vole, já vůbec nikoho z nich neznám a je mi to úplně jedno"), což byla osvěžující změna oproti jiným rezervním soutěžím, kde se kvalita soupeře vždy rozebírá na úrovni televizního studia. Na rozcvičce tak spíš bylo slyšet věty typu: "Tebe jsem neviděl 20 let". "Nevíš, co ten a ten?" "No vole, úplně stejný jako tamten, línej a nechce se mu nic dělat". "Kámo, mě bolej záda".

A pak už jsme mohli jít na zápas. Kvalita soupeře byla nesporná, ale my jsme se také nehráli špatně a dokonce jsme i chvíli vedli. Nicméně na balonku jsme moc nebyli a šance byly rozhodně na druhé straně (i když dlužno dodat, že nepřesných střel měl soupeř víc než Honza Veselka zákroků). Každopádně dvě třetiny jsme byli důstojným soupeřem a i se dá říct, že jsme drželi krok. Třetí třetina pak byla z těch, co nechcete hrát. Všude pozdě, všechno špatně a to proti dobrému soupeři. Za zmínku snad jen stojí taneček Honzy Tůmy před vlastní brankou, kdy nemohl zaboha najít balonek mezi vlastními chodidly, a tak mu pomohl soupeř tím, že ho zametl do branky.

O pauze jsme se občerstvili (někdo párky, někdo Red Bullem, někdo hned několika pivy, zkrátka vyvážený příjem potravin a tekutin pro sportovce), Amíka vystřídal Martin Eckstein a díky důmyslně zapomenutým botám dcery se vrátil Pavel, který to neměl původně v plánu. Samozřejmě jsme důsledně probrali vlastní chyby ("hele dobrý, mě to bavilo, ale ta třetí třetina byla na hov**") a vymysleli co budeme dělat jinak proti dalšímu soupeři ("hlavně nesmíme tolik běhat, ty jo").

Druhým soupeřem byl tým ze Severu, konkrétně Medvědi, kteří tedy svému jménu čest nedělali, když před zápasem stáli schoulení u fukaru teplého vzduchu. To my, Radlicemi odkojení, jsme se směle rozcvičovali u časomíry. :-) Hráčů měl soupeř sice méně, ale zase to vynahrazoval kvalitou několika z nich, kdy třeba odebrat míč Štěpánovi Slanému v rohu je něco, jako pokoušet se zároveň obejmout a potřást si s chapadly s chobotnicí. Nicméně bylo jasné, že zápas bude vyrovnanější než ten první a máme šanci uhrát slušný výsledek.

Byla to dobrá bitva, kdy i emoce trochu jiskřily a oba týmy předváděly pěkný florbal. Hrálo se až do konce, protože ještě cca minutu před koncem jsme prohrávali o gól, ale dokázali jsme dát srovnávací branku těsně před sirénou po krásné spolupráci Čížek-Tůma ("jako před dvaceti lety"). Soupeř ještě stihl orazítkoval tyč, ignorujíc tak možný náběh na infarkt v našich řadách a šlo se do šaten.

Takže turnaj to byl pěkný, většina byla spokojená a odjížděla domů s dobrým pocitem a o ničem jiném už to v téhle soutěži nemá být a bylo by fajn trochu této "atmosféry" přelít do ostatních týmů a hlavně si jí uchovat i zde. Tak snad zase v lednu. 

Autor: Gigolo

Panthers Praha - Forza Tatran 2:8 (1:3, 1:2, 0:3)  online
Panthers Praha - Medvědi Severu Č. Lípa 4:4 (1:2, 0:1, 3:1)  online