Jak si tady většinou na začátku reportu stěžuji nebo nastiňuji problémy při skládání nominace, tak se nám nevyhnuly ani tentokrát, ale z úplně jiného důvodu. Už na minulém turnaji jsme měli větší hráčský zájem než by bylo potřeba, ale nyní to překvapilo i mne samotného. Po jedné urgenci bylo najednou přihlášeno 17 (slovy „sedmnáct“) lidí do pole. A to ještě M. Bajer s D. Hlaváčem jeli zachraňovat naši poslední rezervu, která hrála paralelně v Ml. Boleslavi. Nakonec jsem vybral na první zápas 10 borců, kteří měli zlomit naše prokletí proher a na druhý zápas nás měl přijet ještě posílit Kůža (což nakonec nedopadlo a tak dostaly zabrat mé průdušky). V týmu jsme přivítali tři debutanty, konkrétně to byl Gigi a Štajn (ten dorazil s celou rodinkou a nebyl sám, takže jsme měli docela slušný zástup fanoušků) a na výjimku Kosťa.

V prvním zápase nás čekal Pohodový Stod, což by měl být pro nás hratelný soupeř, ale na minulém turnaji jsme si dokázali, že můžeme hrát s kýmkoli, pokud se sejdeme v rozumném počtu a nikdo se nezraní (!!). Paradoxně jsem byl možná jediným rodákem ze Stodu na hřišti. Od začátku zápasu jsme dávali najevo svůj cíl a ten byl jedině vítězství. Bohužel byla naše mířidla značně vychýlená, takže v první oddechové pauze byl stav nerozhodný a bez branek. Pak jsme zjistili, proč se nám nedařilo. Byl to pokřik, který přišel na konci pauzy. Do poloviny třetiny jsme prosadili dvakrát a byť soupeř dokázal také jednou kontrovat, naše silná poslední minuta, kde jsme se prosadili hned dvakrát, nás nicméně poslala do tříbrankového vedení.

To bychom nebyli Panteři, abychom si závěr řádně nezkomplikovali. Nejdříve jsem udělal fatál při střídání (který jsem si šel odsedět) a jenž soupeř nekompromisně potrestal. Pak se trefil Stod ještě jednou a najednou to bylo jen gól. Jenže i soupeř se při snaze o vyrovnání také dopustil faulu a tuto výhodu jsme využili a opět převzali otěže utkání na svou stranu. Nutno vyzdvihnout, že tři debutanti skórovali a svými trefami se podíleli na konečném vítězství 6:3. Naše PRVNÍ BODY.

V druhém zápase nás čekal tým Lovosic, který svým pojetím je dost podobný Stodu. My jsme začali nejlépe, jak jsme mohli. Už ve 14. vteřině jsme slavili, ale tento gól nám ve výsledku více uškodil, než pomohl. Najednou jsme byli na hrušce a soupeř nám velmi rychle ukázal, že ještě zdaleka není konec zápasu a body nebudou zadarmo. Ještě v první minutě bylo vyrovnáno a v polovině třetiny už vedly Lovosice o dvě branky. Ale do přestávky jsme se stihli ještě prosadit a vrátit se tak do zápasu. A když nám soupeř sám nabídl svou chybou vyrovnání, opět se začínalo od nuly.

Do konce třetiny se oba týmy prosadily ještě jednou, takže k poradě jsme odcházeli za nerozhodného stavu. Jenže jsme nezachytili nástup do třetí třetiny a soupeř tak zápas překlopil na svou stranu a už nepustil. Bohužel z toho nakonec byla prohra 5:7, ale šancí jsme měli v zápase dost, abychom alespoň jeden bod urvali. Na lavičce nás na tento zápas přišel podpořit Štěpán a z Boleslavi dorazil náš stálý člen Dušan. Bohužel ani toto nám k vítězství nepomohlo.

Takže ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu se rozhodnout, kdo z našich debutantů bude naším vítězným talismanem. Zřejmě to budou ti malí špunti, budoucí Panteři, kteří nás přišli povzbudit i se svými maminkami v prvním zápase. Jinak se opět ukázalo, že jsme schopni hrát vyrovnané zápasy s kýmkoli. A to je slušný příslib do budoucna.

Autor: Miloslav Mattes