Na Zličíně mě vyzvednul můj kamarád a obvyklý spolucestoval Pavel, společně se svou ženou Denčou a synem Čeňkem. Abych měl zajímavý materiál, tak jsem nechal Denču tipovat, jak oba zápasy dopadnou – tipovala hladkou výhru proti Hořovicím 8:2 a vyrovnané drama proti Tigers 6:5 po samostatných nájezdech. Kolik dá Pavel gólů předpověděl Čeněk, když ze sebe vypravil GGG – přeloženo do statistiky, očekával se hattrick. 

První zápas byl od začátku v naší režii, víceméně od startu jsme soupeře k ničemu výraznějšímu nepustili a zejména naše první lajna předváděla solidní ťukačky do prázdné brány. Druhá lajna, kde jsem hrál, se s tím trochu moc mazlila a bylo vidět, že se nám nechtělo moc běhat, což byl hlavní důvod/problém, proč jsme se nedostali do tolika šancí a střel jako kluci z jedničky. Soupeř hrozil jen ojediněle většinou po nějaké naší laciné ztrátě, kterých ale bylo z obou stran mraky. Hrálo se poměrně otevřeně, gólmani si zachytali na obou stranách, ale efektivita byla jednoznačně na té naší. Před třetí třetinou jsme si udělali v naší lajně menší dusno, tak jak to máme rádi, a hned se to projevilo i na předvedené hře, kdy jsme přidali pár gólů, efektivní smart press (jak říká Romanko) a i nějaký ten pohyb se tam našel. Sečteno podtrženo poměrně jasná výhra 13:4. Za zmínku stojí následující kanadské body:

Poky 2+4, Kýbl 2+2, Likis 3+1 a Šáfi 0+0

Zároveň v každém prvním střídání na začátku třetiny padnul gól, dvakrát jsme se radovali my a jednou po nechutném víku soupeř (Karel Horký zjevně střílet nezapomněl). 

Dle rozpisu nás čekala pauza dva zápasy, což je fajn, ale zároveň trochu zrádné. Vydali jsme se prozkoumávat přilehlé okolí Černošic a cestou jsme si dali oběd a pár orosených prazdrojů. Témata se točila kolem dětí a velikosti bytu Davida Polcara (proč nikdo nevíme, zeptejte se Romanka). I zde bych mohl zmínit některé individuální výkony, které si zasluhují ocenit, ale pro zasvěcené jen prozradím že nejúspěšnější zástupce elfské rasy dal 5. 

Před druhým zápasem přijela početná enkláva našich dětí a manželek, což samozřejmě pozvedlo morálku celého týmu. Proti nám se postavili Tigers, kteří mají výrazně nižší věkový průměr než máme my a v posledním vzájemném utkání nepříjemně kousali (pozn. red 7:4). Od začátku jsme hráli výrazně opatrněji a hodně jsme drželi balónek na našich čepelích. Hodně nám pomohlo, že Likis s Péťou otevřeli skóre a odskočili jsme do dvoubrankového vedení. Nebyl to tak otevřený zápas, jako ten první a vypadalo to spíše na podobné gólové hody, jako Sparta se Slováckem v nejvyšší fotbalové lize, kterou jsme sledovali u oběda. Ve druhé třetině branka nepadla, za to jsme nasbírali 16 trestných minut. Hned 14 z nich jsem přidal já, po údajném sekání a následně přidaném nesportovním chování. Dovolte mi krátké zamyšlení nad tímto z mého pohledu úplně debilním rozhodnutím.

Soupeř prošel přes hrotového útočníka a postupuje přes polovinu do našeho bránícího bloku. Dostává se pod tlak Pápy a mě, přičemž na něj oba přikládáme čepel a míček mu zcela čistě odebíráme. Absolutně nechápu, proč se tedy ozývá tradiční „HEJ“ a rozhodčí, který stojí za naší brankou, zvedá ruku. Tento případ je exemplární demonstrací jednoho nešvaru, se kterým se setkáváme hodně často (nejen v regionálních ligách) – pískání podle pocitu. Dokážu pochopit, že rozhodčí nevyhodnotil situaci správně, bylo to celkem rychlé a když stál za brankou, nemohl úplně dobře vidět, když před ním stojí ještě dva bránící hráči a dva útočníci a teprve za nimi dochází k souboji. Ale do prkenné ohrady, proč se tedy buďto neposune do pozice, ze které na souboj uvidí, a nebo tedy domnělý faul nepíská, když ho prostě neviděl. Ale jasně, slyšel nějaké hokejky, odebraný balón, takže asi faul. Může se v takovém případě jenom těžko divit, že dostane při cestě na trestnou lavici komunikační fén. Asi se vlastně na konci dne nedivím, že k trestu za vymyšlené sekání přišlo 2+10 za nesportovní chování, protože jsem mu od plic, byť bez vulgarit, řekl, co si o tom myslím. Na hloupost v tom momentě tedy 1:1. Přisedá ke mně na trestnou Polci a kluci bez větších potíží ubránili 4 minuty oslabení. 

Pozn.: Byť si stále myslím, že faul byl vymyšlený a plynul ze špatného postavení rozhodčího, moje poznámky, že jsme tím pádem měli hrát ve třech, nebyly správně a rozhodčí pravidlo o více trestech pro jednoho hráče aplikoval správně.

Třetí třetinu jsem si tak z větší části užil jako fanoušek, protože můj návrat přišel až 5 minut před koncem zápasu. Mohl jsem tak vidět, že tak jak jsme skvěle ubránili oslabení, tak nám moc nevyšla přesilovka, ze které jsme inkasovali gól. Naštěstí jsme se ale rychle vrátili do vedení o dva góly, když další gól přidal Poky. Soupeř sice zvýšil obrátky, ale kluci skvěle bránili a do ničeho výraznějšího Tigers nepustili. Musím jim také poděkovat, že zvládli odehrát celou třetinu v devíti lidech. Chvilku před koncem přidal ještě gól do prázdné branky Polci s vyklikanou asistencí Likise a mohli jsme tak v klidu oslavit 6 bodů do tabulky. Hrůša sice neudržel čisté konto, ale v obou zápasech předvedl několik hezkých zákroků a když nešla střela backhandem, tak si na něj málokdo přišel. 

Byla to vlastně hezká neděle. Hrajeme ten florbal dnes hlavně pro ty přátelské vazby, pro sílu kolektivu, pro žízeň a v neposlední řadě taky abychom rozsekali soupeře. Dneska si můžeme odškrtnout všechny tyto parametry, a ještě navíc nám přijely fandit naše hezčí polovičky a děti. Díky do Černošic a zase příště! 

Autor: David Kolář