První vzájemné střetnutí bylo nejdřív vyrovnané a pak nás Slavie strašně spláchla produktivní gólovou smrští, neměli jsme špatnou sestavu a byl to ten zápas, který byl pak ještě zpětně poznamenaný řešením disciplinárky, kdy Slavie prostřednictvím slabin Martina Šimka protestovala proti úderu Mašiho. Jak to přesně bylo nevíme, ale prostě byla to kauza. Maši vyfásnul menší trest v podobě týdenního distancu a na tuhle domácí odvetu jsme tedy připravili další disruptory pozornosti soupeře, aby nevěděli, koho bránit víc.

Ani tentokrát jsme neměli špatnou sestavu a i přes absence a lyžařské dovolené některých stálejších členů jsme sestavili 13 bojeschopných, že jsem si ani tentokrát nebral cvičební úbor. Ovšem netrvalo to dlouho a bylo nás zase 12, Kryštof jinak pevný pilíř obrany neustál loket (dle rakouského rozhodčího rameno do skloněné hlavy :P) od soupeřova kapitána a ze zlomeným nosem musel odstoupit.

Naší sestavu jinak doplnil Zdruby a po delší zdravotní pauze se přišel zapojit Zdenda Prokůpek a díky tomu bylo hned i na tribuně veseleji. Bohužel i soupeř měl jeden návrat po delší pauze a to konkrétně David Šimek, nebudu vyjmenovávat všechny jeho přívlastky a tituly, kdo ví tak ví a kdo zažil sobotu, tak je obohacen o to víc. Když řekneme, že měl v utkání 4+2, tak to nezní nějak zvlášť ohromně, je to hodně bodů, ale nevystihuje to ten způsob, jakým nám je dal.

Já měl to štěstí, jak jsem starší, že už jsem to viděl dříve a zas tolik mě to nepřekvapilo, trochu jsem doufal, že jak budou bratři starší, že už jim to tolik nepůjde, nebylo to ale moc znát.

Horší šok měli mladší hráči, kteří to viděli poprvé a byli smutní z toho, že to prostě nejde bránit, někteří byli i naštvaní a třesoucí se rukou poukazovali na to, že se vůbec nekoukají a dávají si to naslepo... a bohužel měli pravdu. Postupem zápasu jsme si vysvětlili, že opravdu není cíl ubránit všechny jejich šance, že to je opravdu mimo realitu, ale že když odbráníme alespoň malou část, tak to je fajn - pro srovnání, koukněte se někdy na brankáře v házené, ten to má podobně.

No abych jenom neopěvoval soupeře, my jsme hráli také dobře, vlastně nadstandardně dobře, po dlouhé době jsme neměli problém dávat góly, možná i proto, že jak to šlo, přibývala i naše chuť a také a zejména proto, že jsme trefovali bránu a nestříeli zbytečně do vinglů a brali za vděk i tzv. špína góly. Vyzdvihnout je potřeba motorovou myš nebo tedy motorového vaka (hattrick), Čočo si ale dal taky tři body a tak si pojistil roli pravého lídra týmu a tři body zaznamenal i právě Zdenda, který nastoupil po čtyřech měsících. Bohužel jsem se těšil trochu na jeho obranné tance a tam trochu zůstal za mým očekáváním, ale měl skoro nejtěžšího možného soupeře právě.

No a zápas, to se koukněte na online, padalo to tam dobře a skoro pořád, dvakrát jsme i vedli (4:3 a 8:7), ale vždy bohužel jen na chvilku a chybělo trochu štěstí. Každopádně faktem je, že tým ze špičky tabulky a s ambicí na postup jsme donutili vystřídat golmana a stáhnout hru na dvě řady, což pak hodně rozhodlo, jak tam ti silnější hráči byli pak častěji ve třetí třetině, tak to bylo těžké, byť už to osobně nerozhodli.

Škoda, dobrý výkon a smutek trochu větší, než jsme čekali, čeká nás poslední výjezd do Rokycan, které sice nehrají špatně (taky nám vzali doma dva body!) ale daří se jim takovým způsobem, že skončí poslední ať se stane. co se stane. Ale pořadí nad nimi se ještě změnit může, ale to tam musíme bodovat a uvidíme. s jakou pojedeme sestavou.

Autor: Štěpán Weber