Pozn. red.: U Dorostenců (B15) působil Patrik Míka se Zdeňkem Šejvlem, u Juniorů (B17) pak David Kolář s Mílou Mattesem.

Pánové, díky za Váš čas. Máte za sebou turnaj ve švédském Goteborgu, který pro obě družstva skončil konečnýi bronzovými medailemi. Jak byste turnaj zhodnotili jako celek?

Patrik Míka: Při hodnocení Gothie musím použít většinou jen superlativa. Nejvíc jsem měl radost z toho, že po prvních zápasech v play-off jsme se Zdeňkem Šejvlem neměli k dispozici jen partu šikovných kluků, kteří si přišli hrát s karbonovymi tyčemi a plastovým míčkem, ale tým, který chce vyhrávat.

David Kolář: Já bych to hodnocení asi rozdělil na dvě části. Po stránce společenské a teambuildingové to bylo super. Díky dobré partě, kterou kluci mají a tradiční družbě s týmem Juniorek vznikla další porce vzpomínek a zážitků, které si můžeme zapsat do klubové kroniky. I když to občas nebylo lehké a někteří specialisti zkoušeli, co ostatní ještě snesou, ve výsledku si myslím, že jsme si to všichni užili.

Po stránce sportovní je turnaj trochu složité hodnotit, protože v naší kategorii B17 nebylo mnoho týmů, což ovlivnilo jak rozehranost, tak relativně brzký konec v turnaji.

Když se teď podíváte zpátky, odpovídá celkové umístění Vašim představám?

P.M.: Naše (pro někoho nečekaně dlouhá) cesta skončila až v semifinále turnaje, kde nás vyřadil pozdější vítěz celého turnaje v B15. Před turnajem by každý z nás bral třetí místo všemi deseti, nicméně zpětně si stále myslím, že pokud bychom v semifinále nehráli s podtrenkami (většinou od značek založených bratry Dasslerovymi) plnými nevalně páchnoucích předmětů, tak bychom se podívali i do posledního možného zápasu na turnaji.

D.K.: Myslím, že to vidíme s klukama stejně a můžeme říct, že jsme sice za bronz rádi, na druhou stranu nám asi nechutná tak, jako ten z loňska. Tím, že nás los přiřadil do slabší skupiny, neměli jsme moc šanci hrát proti silnějším soupeřům, a to až do osudného semifinále. Když jsme si dělali zpětné hodnocení, vyšlo nám z toho bohužel to, že s výkony úplně spokojeni nejsme. Určitě to bylo ovlivněno i stylem hry soupeřů, ale víme, že umíme zahrát daleko lépe, což jsme dokázali třeba loni.

Co vám udělalo největší radost a co naopak nejvíc starostí?

D.K.: Vypíchnu tedy asi jen to, že největší starost nebo zklamání, bylo prohrané semifinále, protože ačkoli byl soupeř (pozdější vítěz) velmi kvalitní, kdybychom se po první půlce nemuseli přebalovat, mohli jsme ho porazit. Myslím si, že konečné umístění odpovídá tomu, co jsme na turnaji předvedli.

Každý jste měl na starost jiné družstvo, jak probíhalo rozdělení?

P.M.: Rozdělení bylo jedno snad z nejtěžších rozhodnutí, které jsme museli udělat. Ja i David jsme chtěli být u obou kategorii najednou, protože samozřejmě všechny máme rádi a všem máme co dát ????. Nakonec jsme se rozhodli podle preferencí a chemických vazeb Míly a Zdeňka ????

D.K.: Tentokráte si řekl Míla, že chce Juniory a Zdenda Dorostence, takže jsme vlastně zůstali v osudí a každý si vybral jednoho z nás ???? Medaile jsme si ale potom samozřejmě podělili????

B17 se sice dostali do semifinále, paradoxně ale odehráli nejméně zápasů, je "brzký" konec o to horší?

D.K.: Jo asi jo, i když nám prakticky chyběl do maximálního počtu jen jeden (nebo v případě čtvrtfinále) dva zápasy. Letos to početně prostě nebylo moc bohaté, ale s tím se těžko dá něco dělat.

Který ze soupeřů vás prověřil nejvíc?

P.M.: Každý zápas měl svou důležitost, nicméně moment, kdy se kluci museli semknout a předvést svůj top výkon bych označil druhý duel v play-off, kdy jsme dokázali přetlačit soupeře a udržet hubené vedení až do konce druhé poloviny.

D.K.: Tak u nás určitě v semifinále výběr Liberce a Ústí, kde prakticky každý hráč byl na velmi vysoké úrovni. Je škoda, že jsme takových zápasů nemohli odehrát více, protože by to klukům dalo zase jiné zkušenosti a herní praxi. Ve skupině byl napínavý pouze první zápas, ale ve výsledku jsme si to spíše způsobili sami.

Zpátky do ligových bojů, minulý týden jste na ledě Litvínova překvapivě ztratili body, v čem vám ten zápas nesedl?

D.K.: Já bych řekl, že to byl zápas blbec, nesešlo se to. Vinou zranění a pracovních cest jsme přišli o několik důležitých hráčů, přičemž se v průběhu zápasu zranili dva další. Z brankáře soupeře jsme v průběhu dělali hrdinu a nemohli jsme se zkrátka dostat přes tu křeč do klasické provozní teploty. K tomu přidejme několik individuálních chyb, třeba tu mou v prodloužení, a můžeme být rádi, že jsme přivezli alespoň bod. V kabině je ale správně naštvaná nálada a věřím, že se v sobotu vrátíme zpátky na vítěznou vlnu!

Patriku, tebe vyřadilo zranění, prozradíš nám jaké? Budeš na Benešov fit?

P.M.: Zranění mě sice vyřadilo ze hry, ale to už bude naštěstí nějaký ten pátek zpátky, takže si myslím, že se do redakce vloudil nějaký šotek z Blesku. Abych vše uvedl na pravou míru, zápas proti Litvinovu jsem vynechal kvůli pracovním povinnostem v zahraničí. A jestli nastoupím? Když si z Asie neprivezu CoV-2019 a zároveň dostanu od trenéra důvěru, tak se minimálně na střídačce v Benešově ukážu.

Dostala se k nám informace, že hustou mlhu odneslo zraněním i jedno vozidlo, můžete nám prozradit podrobnosti?

D.K.: Je to tak, na začátek bych rád řekl, že se nikomu nic nestalo, což je hlavní. Mlha byla skutečně podobná jako v pohádce o Rákosníčkovi. Peter (pozn. red. Petr Kölbl) díky tomu přehlídnul křižovatku ve tvaru písmena T, a když vám skončí najednou cesta a vy to nečekáte, je to nepříjemné a jste v poli. Škoda, že ten kilometr cest, které se za poslední rok postavili, nebyl zrovna tady #ANObudelip. Ale jak jsem říkal v úvodu, jsme hlavně rádi, že se nic nestalo posádce, plechy se opraví a za chvíli bude formule zase zpátky na trati.