Láďo, soutěžní sezona je pro letošní ročník u konce a nadchází tak čas bilancování a hodnocení všech uplynulých měsíců. Ty toho k zhodnocování coby šéftrenér mužské složky a zároveň hlavní trenér mužského Áčka nemáš věru málo, jak jsi tedy spokojený s celkovým obrazem klubu jako takového?

To hodnocení má více směrů. Elitní týmy, kde se počítají výsledky, jsou z mého pohledu zklamáním. Muži, dorostenci i tým U23 zůstali za očekáváním. Junioři naopak splnili cíl, když se probojovali do hlavní soutěže nejvyšší ligy. S ohledem na vývoj sezóny bylo pak bohužel play-off juniorů nepovedené. Naopak u mládeže nehodnotím sportovní výsledky, ale jiné hodnoty. Zde se nám povedlo zkvalitnit proces a navýšit i počty dětí. Samozřejmě vždy potěší, když se týmy pravidelně zapojí do bojů v nejvyšších koších svých kategorií, ale není to to hlavní.

Začneme u zmiňovaných mužů, kteří bohužel i přes povedenou základní část nesplnili svůj předsezonní cíl v podobě postupu do 1. ligy, když vypadli po smolném závěru rozhodujícího semifinále s Plzní. Těch důvodů předčasného konce bylo samozřejmě víc, kdybys ale měl vybrat ten nejdůležitější, jaký by to byl?

Jako ten hlavní důvod vnímám uvolnění v hlavách. Na tým byl obrovský tlak, který bohužel neustál. V semifinálové sérii s Plzní bylo vidět, že se soupeř více baví florbalem a nemá co ztratit. Všechna naše kvalita ze základní části se vytratila a my jsme nedokázali rozbalit naplno hru, kterou jsme chtěli v play-off mít.

Právě psychiku jste ale těsně před startem vyřazovacích bojů společně posilovali na víkendovém minisoustředění celého A-týmu na chatě, čím to, že ani tenhle impuls nepřinesl potřebné ovoce? Zajímá nás to zejména z toho důvodu, že v prvních dvou zápasech čtvrtfinále s Orkou a druhém semifinále s Plzní vypadal tým ve velké psychické pohodě a svému soupeři na hřišti nedával moc šancí ani prostoru se prosadit…

Naopak si myslím, že minisoustředění přineslo vše potřebné. I začátek play-off nebyl z naší strany špatný, ale čím více se blížily rozhodující momenty, tlak rostl a nám to svazovalo ruce. Místo toho, abychom své soupeře přejeli jako v základní časti, dali jsme jim možnosti se nám vyrovnat a nakonec i porážet.

Zaslechl jsem názor, že velký díl pozdějšího neúspěchu mohl vzniknout právě v odvetných bitvách čtvrtfinále na půdě Orky, kde Panteři překvapivě hned dvakrát prohráli a museli tak zachraňovat postup až v pátém zápase, respektive v jeho mimořádně povedeném závěru. Souhlasíš s tím, nebo se jednalo spíš o důvody dlouhodobějšího rázu?

To je těžké takhle zpětně hodnotit. Ty dva zápasy v Orce se nám nepovedly, nebylo to ale podle mě nic dlouhodobého. I tak jsme se dokázali zvednout a v pátém zápase soupeře přetlačit, hlavně díky skvělým fanouškům. Mělo to pro nás být varování, že takhle tu Plzeň nedáme, což se pak bohužel i potvrdilo.

Oba rozhodující zápasy, jichž se Panteři letos nakonec účastnili, byly navíc v jedné věci podobné – jejich velká část byla herně i výsledkově vyrovnaná a hrála se před zaplněnou halou. Nemohla udělat svoje i ta bouřlivá atmosféra, která mladému týmu mohla v rozhodujících chvílích místo potřebné podpory spíše svázat ruce?

I to je možné, ale více vnímám ten pozitivní dopad na tým. Hlavně v tom zápase s Orkou nám to obrovsky pomohlo. I v rozhodujícím zápase s Plzní jsme se mohli o fanoušky opřít a kluky to nakoplo. I když naše hra nebyla dobrá, fanoušci nám pomáhali, abychom se zvedli.

Na kdyby se nehraje, ale stejně bych rád tu otázku z prosté zvědavosti položil – Plzeň nevzala ve finále play-off Butchisu ani bod a o postup do 1. ligy musela bojovat až v baráži. Věřil by sis v případě postupu na vyrovnanější sérii než zmiňovaných 0:3?

Před play-off ano, během něj by se to už asi měnilo s ohledem na naše výkony a pohodu na straně Butchisu.
Možná by to z nás spadlo a proti vítězi základní části bychom hráli více uvolněněji, protože tam ještě byla možnost opravy v baráži. Butchis předvedl v celé sezóně stabilní výkony a postup si zasloužil.

Sezona ale není jen o play-off a velká část práce musela být nejprve odpracována v základní části, která pro Pantery nakonec skončila stříbrnou pozicí v tabulce. Když se za ní ohlédneš, uvidíš jen čtyři prohry a hned osmnáct vítězství, z nichž bychom mohli vybrat několik, jež lze označit jako drtivá či nemilosrdná. Jsi s dlouhodobou fází soutěže spokojený, nebo cíl byl jednoznačně první místo a tím pádem i potenciálně jednodušší soupeři v play-off?

Druhé místo bylo odrazem reality, Butchis byl lepší než my v obou vzájemných zápasech. Druhé místo hodnotím jako dobré, ale méně jsem spokojený s výkony během té dlouhodobé části sezony, které byly jako na houpačce. Jednou rozdrtíme soupeře o několik tříd a za týden se dokážeme trápit s jiným týmem ze stejných pater tabulky. Ale stejně o výsledku sezóny rozhoduje play-off, kde se vše ze základní části smazává. To se nakonec i potvrdilo.

Do alespoň jednoho zápasu nějakým způsobem (tedy včetně účasti náhradních gólmanů na střídačce) zasáhlo neuvěřitelných 46 hráčů, což jen potvrzuje velmi početnou panteří základnu. Ačkoliv je to číslo nadsazené o projektový zápas hráčů z rezerv a klubových legend, které spolu odehrály bitvu s výběrem Kobylis, byla takhle častá obměna sestavy cílem do sezony, nebo spíše vyplývala z aktuální situace? Přeci jen je to číslo oproti ostatním účastníkům Národní ligy vysoce nadprůměrné a nedivil bych se, kdyby patřilo k nejvyšším ze všech celostátních soutěží…

Byl to cíl, který se myslím povedl. Je tady hodně kvalitních hráčů, kteří si zaslouží tu šanci dostat a nabírat zkušenosti. Je pravda, že v tomhle jsme asi unikátní s ohledem na všechny úrovně soutěže.

Hodně hráčů, kteří zasáhli do bojů v Národní lize, bylo členy i stále celkem nového výběru U23 (dříve rezervní Béčko), který si vyzkoušel první kompletní sezonu a v Divizi nakonec skončil na pěkném šestém místě, deset bodů od případného play-off (kterého by se ovšem vzhledem ke svému „rezervnímu“ statusu nemohl účastnit). Jak tenhle projekt hodnotíš jako celek, tedy jak z pohledu sportovního, tak i co se týče zapojování mladých hráčů do dospělých soutěží?

Tento projekt vznikl před rokem a myslím, že to splnilo účel. Jak jsem psal, máme tu hodně kvalitních hráčů, které chceme zapojovat do celostátních soutěží. Po juniorech musí nabrat zkušenosti v mužích, kde je to jiné, a tento tým se na to hodí. Umístění v tabulce není tolik důležité, jde o výkony a fungování jednotlivců. Postupem sezóny šly výkony nahoru a to je dobře.

Letos to bylo ještě o to důležitější, že až do prosince mohli hráči ročníku 2002 nastupovat v juniorských družstvech a po Vánocích tak ostatní týmy mohly řešit problém, kam tyto jedince posunout dále. Splnilo to očekávání i v tomhle ohledu?

Ano, i v tomhle nám tým U23 pomohl. V našem týmu je ročník 2002 hodně silný kvalitativně i početně. Museli jsem tedy vyřešit jejich zapojení v celé sezóně. Tohle vnímám, že se nám také povedlo. Kluci dostali prostor ještě hrát juniory a pak i mužský florbal.

Přesuneme se právě ke zmíněným juniorům. Ti po náročné kvalifikaci a baráži s Bulldogs poprvé v klubové historii postoupili do nejvyšší soutěže a ani zde se neztratili – v náročné konkurenci obsadili konečné osmé místo a byť v play-off vypadli s posílenými celky Kladna a Liberce, se svými výkony mohou být v celkovém zhodnocení spokojení. Platí to i z Tvého pohledu? Vypovídá osmé místo o celkové síle týmu, nebo byly vyhlídky před startem soutěže jiné?

Určitě osmé místo hodnotím jako úspěch, je potřeba na to teď navázat v dalších letech a dokázat, že to nebylo jen díky silnému ročníku 2002. Škoda zápasů v play-off, kdy jsme museli využívat hráče v mužích a tým juniorů nemohl být kompletní, ale i tak dokázal s Kladnem a Libercem odehrát dobré série. Pro kluky jsou to opět velké zkušenosti, které se jim budou do další kariéry hodit.

Jak už jsem zmínil, tak velký vliv měli na výsledky i hráči ročníku 2002, kteří se až do prosince zápasů pravidelně účastnili a nebývalo to v úplně malém počtu. Nepanovaly tedy obavy, jak si na prakticky stejné tempo, které v obou částech sezony panovalo, zvyknou i hráči, kteří se do základní sestavy probojovali právě až po Vánocích?

My jsme kromě kvalifikace hráče ročníku 2002 zapojovali jen v malém počtu, aby většinu týmu tvořil ročník 2003 a mladší. Nebyl to tedy potom tak velký skok, když už hráči 2002 nemohli hrát. Myslím, že jsme tohle nastavili dobře.

Právě v juniorech jsi se navíc s trenéry mohl spolehnout i na některé výrazné individuality – z ročníku 2002 to byli zejména Michael Kočandrle a Jan Waldhauser, kteří se pak stali tahouny i v mužském Áčku, do nějž se probojovali společně s o dva roky mladšími Michaelem Petráněm a Jaroslavem Petrákem. A právě duo prvního a posledního jmenovaného strašilo soupeře po většinu sezony, nebyl jsi i Ty sám třeba překvapený z toho, jak se těmhle mladým puškám v Národní lize daří?

Mě to nepřekvapilo, všichni jsou velmi dobří hráči a do kádru áčka se velmi dobře zapracovali a stali se z nich tahouni. I v play-off dokázali tým táhnout, i když do toho vstupovala zranění a zápasy juniorů.

Turbulentní sezonu měla i další družstva – namátkou elitní dorostenci, kteří se po nepovedeném úvodu do letošního ročníku 1. ligy neuvěřitelně zvedli a výjimkou nebyla ani osmizápasová série výher. Co na ten herní progres týmu pod vedením Dominika Hudce říkáš a co byl podle Tebe ten impuls, díky kterému se začalo Panterům dařit?

U dorostenců se ta základní část hodnotí zvláštně, protože systém soutěže nás hodně házel mezi koši nahoru a dolů. Sám osobně i určitě samotní hráči a trenéři jsme očekávali více v play-off, bohužel se to nepovedlo. Kluci se postupem sezóny zvedali. Pro tým bylo těžké se srovnat s odchodem dvou základních stavebních kamenů a hráči si museli zvykat na nové role v týmu.

Mladší kategorie druhým rokem nastupovaly v novém systému, tedy rozděleny nikoliv na elitní a rezervní družstva, ale podle ročníků narození. Platilo to tedy zejména u těch nejmenších, neboť starší Panteři už měli původní rozdělení zažité a tak i přes změněné názvosloví jednotlivých družstev tak nastupovaly v podobných sestavách jako před dvěma lety. Pokud se tedy podíváme zejména na elévy a přípravku, jsou zde už při tomhle snažení vidět první výsledky, nebo se to všechno projeví až časem?

Dobře se nám náborem povedlo doplnit ročníky, aby měly dostatečný počet hráčů, díky čemuž můžeme u dětí rozvíjet věci společně a více efektivně. U nich je vždy raketově vidět zlepšení, takže se vše ukáže až časem. Ale je vidět, že cesta je dobrá a je potřeba na ní dále pracovat.

Zmínil jsem nábor, který je samozřejmě pro rozvoj klubu naprosto klíčový a v posledních dvou až třech letech prošel v našem případě velkou obměnou a modernizací. Pokud bys měl jmenovat jednotlivě, tak které akce a projekty podle Tebe přinesly klubu v tomto směru největší úspěch?

Klíčové bylo zejména vytvoření samostatné webové stránky, kde najdou rodiče i hráči všechny potřebné informace o našem klubu. To nám hodně pomohlo i v propagaci a oslovování veřejnosti. Samozřejmě jsme se zapojili i do společenských akcí po celé Praze.

Dařilo se i dalším klubovým akcím – Panthers Night a Panthers Camp se již staly společně letní tradicí, velké oblibě se těší i letní soustředění i nový klubový maskot. Trochu stranou pozornosti se pak ocitly projekty jako kamery na domácí hale v Rudné nebo rozšíření počtu tréninkových hal pro naší mládež. Všechny tyhle věci nesou i Tvůj rukopis, když se tedy zpětně ohlédneš za těmi třemi roky práce, které k nim vedly, hodnotíš je jako úspěšné, nebo toho v plánu bylo více? Neboj se případně použít i číselné hodnocení od jedničky do desítky.

Hodnotím to zpětně vše jako úspěšné, i když se některé věci nepodařilo dotáhnout. Byly plány, kterým se dala malá priorita, ale věřím, že i ty se povede dotáhnout. Vše to hodně brzdila covid situace, která nám ale i naopak v něčem pomohla. Číselné hodnocení bych asi vynechal, nedokážu vybrat vhodné číslo.

V posledních týdnech to bylo veřejným tajemstvím, teď už ale uzrál čas to prozradit i oficiálně – právě po zmiňovaných třech letech v klubu jsi se rozhodl kývnout na nabídku superligové Sparty Praha, čímž dojde k ukončení Tvé činnosti jak šéftrenéra mužské složky, tak i hlavního trenéra mužského Áčka. Co bude Tvým úkolem a pozicí u semifinalisty letošního play-off nejvyšší soutěže?

Je to tak. Mé působení v Panthers končí. I přes nesplnění cíle s mužským Áčkem hodnotím ty tři roky jako dobré a klub se za tu dobu hodně posunul. Věřím, že se bude pokračovat v té cestě a i ten úspěch v podobě postupu mužů do 1. ligy se podaří hned v další sezoně. Přijal jsem nabídku Sparty, kde budu fungovat jako šéftrenér elitních týmů a zároveň budu asistentem u superligového týmu.

Jménem celého klubu i všech jeho členů mi ještě dovol Ti poděkovat za to obrovské množství odvedené práce a popřát Ti hodně štěstí do nadcházejícího angažmá, zbývá pak tedy už jen poslední otázka, nebo spíše výzva. Je tu něco, co bys všem našim čtenářům a malým i velkým Panterům chtěl na závěr vzkázat?

Já bych chtěl moc všem poděkovat za ty tři roky, které jsem tu mohl být. Nikdy na toto období nezapomenu a rád se budu chodit dívat na zápasy Panteřích týmů a držet jim palce.

Nikdy jsem nepoznal tak super kolektiv z řad vedení, trenérů a hráčů a to mi bude nejvíce chybět.