Každému, kdo se trošku zajímá o florbal muselo být jasné, že Juniorky to tento víkend nebudou mít jednoduché. Čekaly nás dva zápasy, a to proti Ivanti Tigers a Chodovu. Do sobotního zápasu jsme vstoupili poněkud vlažně, třetina to nebyla vůbec pěkná na pohled. Na hřišti holky absolutně nestíhaly, důraz jsme mohly vidět snad jen u soupeřek. Není se proto čemu divit, že jsme po první části prohrávali 0:4. Po Kamilově motivačním proslovu, který byl pronesen poněkud zvýšeným hlasem, jsme do druhé třetiny nastoupili s tím, že jí chceme vyhrát. A ono to světe div se šlo. Začali jsme hrát naši hru, holky byly důrazné, hrály sebevědomě na balónku a ukázaly soupeřkám, že je hned tak něco nezlomí. Za zmínku určitě stojí také perfektně proměněný nájezd Kačky Strnadové. Tahle třetina nám dala naději toho, že se zápasem půjde ještě něco udělat. Jenže jsme asi tak trošku pozapomněli, že to nepůjde samo. Že míček nebude sám od sebe skákat k hokejkám našich spoluhráček, že protihráčky nebudou jen stát na místě a koukat, jak jim do branky sázíme jeden gól za druhým. Třetí třetina tak bohužel byla obrázkem všeho, jen ne pěkného florbalu (alespoň z naší strany) a myslím, že trenéři se z ní budou budit hrůzou ještě dlouho. Za zmínku stojí snad jen zákrok, který nás přenesl do trošku jiného sportu, kdy naše hráčka (koho překvapí, že to byla Didi?) skončila 10 sekund před koncem čelem opřená o břevno branky soupeře. Možná to podáváme odlehčeně, rozhodně to ale byl tvrdý zákrok a protihráčka (možná ne ta správná, ale kdo by to v tom fofru řešil) za něj viděla zaslouženě červenou kartu – pokud by měl někdo pochybnosti, stačí zabrousit do florbalových pravidel, kde se dočtete, že tak bylo provedeno zcela oprávněně. Zápas dopadl 2:9 v náš neprospěch, naštěstí ale Didi přežila a všichni diváci také. Nedělní zápas byl přesunutý do, pro juniorky, netradičních večerních hodin. Potom, co jsme si řekli, že včerejšek rozhodně nechceme opakovat a chceme si ho připomínat jen jako odstrašující příklad toho, jak nechceme hrát, jsme šli na to. A ono to nebylo špatné. Holky hrály důrazně (všude kromě oblasti velkého brankoviště), makaly, dřely a blokovaly. O to horší je možná výsledek zápasu, který byl (nebudeme vás napínat, určitě už jste o tom slyšeli) 4:16. Juniorky tak v 16 obdržených gólech nenechaly ženy samotné. Co nám tenhle zápas ukázal je to, co musíme zlepšit. Pokud vám třetina gólů padne z předbrankového prostoru po opakovaném nedůrazu, je něco špatně. Stejně tak musíme dávat balónek dřív od hokejky a musíme zapracovat na našich emocích. Rozhodčí jsou něco, co možná nemusí být vždy dobré, ale my tím nesmíme nechat ovlivnit náš výkon. Ohlédnutí za víkendem bych uzavřela zmínkou o další červené kartě, kdy hráčka Chodova lehce neslušně vykázala naší hráčku do patřičných míst, k její smůle stál ale rozhodčí metr od ní a vše slyšel.
