Přitom los by se rozhodně nedal nazvat nějak extra náročným. Nejprve tradičně Davle, na kterou se nám daří, poté po pár měsících Kralupy, běžně hrající nižší koše. Realita ale byla jiná.

První poločas proti Davli byl z kategorie bídných. Obě obrany se vzájemně předháněly v tom, kdo vyšle soupeře do větší tutovky, nám se v téhle činnosti dařilo o něco víc a tak byly k vidění i takové nápady, jako nechat protivníka dát nám fíka i ve vlastním oslabení.

Dlužno podotknout, že promíchání lajn pomohlo jen částečně - už jsme se dokázali dostat do větších šancí, přechod do nich však i nadále vypadal tak bídně, že většina přítomných raději koukala do zdi. V zakončení by nám navíc tentokrát nestačila ani brána házenkářských rozměrů, po dalším zásahu Davle jsme tak na úvod odešli poraženi.

Ta pravá noční můra přišla ale až proti domácím Kralupům. Vůbec se nám nepodařilo zachytit nástup místy až přemotivovaného soupeře, který nám zasadil první úder už v úvodním střídání a byť se prakticky celou dobu spoléhal jen na styl "dám to tomu dobrýmu, počkám až to prosóluje a jdu si plácnout", slavil jeden gól za druhým. Nemá cenu toho moc psát, za poločas jsme dostali snad rekordních sedm gólů s tím, že jsme zaostávali úplně ve všem.

Malou naději nám zkraje druhé půle dal soupeřův první střelec, který nejprve trapně po vzoru nejmenovaného střelce Juventusu Turín zkusil nasimulovat faul, aby následně rozezleně nakopl do kolene jednoho z našich beků - zákrok těžce za hranou pravidel, trochu nepochopitelně neoceněný kartonkem barvy červené, ale "jen" pětiminutovým trestem a který vzhledem k výsledku na tabuli nedával z pozice proviněného absolutně žádný smysl.

Dokázali jsme z toho vytěžit dva góly, to ale bylo tak nějak všechno. Začal se projevovat neduh poslední doby, tedy naše unikátní schopnost zůstat po ztrátě balonu na místě a unikajícího soupeře atakovat pouze zrakem. Zpátečku máme takhle zadřenou už dobrou řadu týdnů a pak se ještě divíme, že nám libovolně dobrý nebo špatný protivník čepuje desítku. Ta sice nakonec nepadla, možná i proto, že se druhý poločas vzhledem k různým strkanicím a zbytečným faulům táhla asi hodinu, blamáž to nicméně byla i tak - jen ji v závěru zmírnil Vojta, jenž jako jeden z mála měl alespoň trochu čisté svědomí.

Předvedená příšernost tak znamenala už takovou tradici poslední doby, tedy zápas o páté místo, tentokrát se 101. Sportovní, na kterou měl zejména jeden ze členů realizačního týmu po loňských setkáních docela pifku.

Pohár hořkosti nicméně stále nebyl vypit až do dna. Ještě jsme si nestačili ani nasadit korčule a už jsme zase tekli, tentokrát už o tři góly. I přes jasné pokyny jsme na hřišti vypadali jako pomocná školka na výletě do ZOO, když poprvé vidí lemury - oči navrch hlavy, pusa dokořán a jen sledujeme to tóčo kolem nás. Nešlo nám nic, beci nebyli schopní kloudně rozehrát, útok se pro jistotu ani nevracel na svou půlku, aby náhodou nemusel bránit toho jediného vysokého kluka, co něco hrál. Chudák Tom tak musel vytahovat z brány jeden nechytatelný gól za druhým.

Katastrofa pokračovala i po přestávce, běhaví protihráči se mezi námi stále točili jak kolem kuželů a zapisovali jeden zásah za druhým. Nepomohl ani time-out, všichni úplně odpadli v hlavě a bylo to jen o tom, kolik si tedy ještě necháme nasypat. Za stavu 1:8 naštěstí soupeř oděný v barvě prezidentských trenýrek trochu ubral a dovolil nám si párkrát zaútočit, čehož využila zejména lajna složená výhradně z mladších žáků, která si třemi zásahy za čtyři minuty hlasitě řekla o nominaci i na příště. 5:8 a sestup.

.

Bez nadsázky se dá říct, že jediná alespoň trochu sladká věc na celé neděli byla cukrová vata, jíž na trzích před místním koloniálem obstaral kapitán Doležal a v jejímž obalu se nakonec ocitlo i původně vítězné šampáňo. Prachbídný výkon a pro některé nutnost se nad sebou hodně zamyslet, neb s tímhle přístupem si v dorostu pinknou maximálně tak o zeď. Samozřejmě se najdou i světlé výjimky, v tomhle případě zejména třetí lajna mlžů ve složení Kuba, Ondra a na konci i Saby, kteří svým nasazením alespoň trochu zachránili náš výsledný dojem. Gratulace i k prvním kanadským bodům.

Zároveň je třeba ocenit gesto několika kluků v čele s Vojtou Markem, kteří nastoupili s černými pásky na rukou a uctili tak památku nedávno zesnulého Milana Rázgy. Rodina a příbuzní nechť přijmou naší upřímnou soustrast.

Děkujeme rodičům za podporu a byť jsme minule slibovali, že to tentokrát bude lepší, tak prosím ještě jeden turnaj vydržte - v Berouně už nám to doopravdy vyjde!

Panthers Praha B - FBK Davle 3:6 Panthers Praha B - Kralupy n/V 5:9 Panthers Praha B - 101. Sportovní 5:8 (o 5. místo)

Autor: Paučis