Dalo by se říct, že k nám byl los milosrdný. Z obou zúčastněných týmů Tatranu jsme dostali ten méně mastodontní, který navíc letos už jednou odcházel ze vzájemného utkání poražen.

Nadějně to vypadalo i tentokrát, první polovina sice zdaleka nebyla ideální, ale dokázali jsme v ní odolat tatranskému tlaku a navrch po kombinaci do prázdné dát vedoucí gól, nicméně zejména v rozehrávce jsme kupili až moc chyb, které často smrděly inkasováním.

I přes apel o přestávce na výše uvedený nešvar byla druhá půle jako z noční můry. Během šesti minut jsme dostali pět gólů, dva z nich po hrůzostrašném námazu, jeden nesmyslný po zásahu hokejkou někde u pupku, druhý nesmyslný po standardce z rohu, rozehrané odkudkoliv jen ne z rohu, a rázem jsme tak ztráceli, navíc s ukřivděným pocitem v hlavě, což nikdy není voda na náš mlýn. Ještě smutnější byl ale přístup, s jakým jsme pak nastoupili ke zbytku zápasu, protože ten ani zdaleka neodpovídal tomu, jakým způsobem se chceme prezentovat. 

Pocit křivdy se v zápase s Davlí naštěstí přelil zpět v chuť dávat góly, což prokazovala především první koule, která první čtyři střídání pokaždé přetavila ve svižnou kombinaci zakončenou vstřelenou brankou. Postupně se dokázali prosadit i ostatní a to včetně probuzeného střelce Vojty Hegara, jenž se posunul už na výtečné 444. místo v ligovém bodování, opět nás ale trápil odfláknutý druhý poločas, kvůli kterému jsme dostali tři zbytečné góly a sami vinou naší bohorovnosti přidali jen dva. Snad jedinou omluvou budiž fakt, že jsme zápas celou dobu kontrolovali a soupeř až na zmiňované tři momenty moc nezahrozil.

"Klasicky" jsme tak šli do souboje o bronz, tentokrát proti Barrandovské Spartě, tedy týmu, který první koš už letos dvakrát dokázal vyhrát. Pohled na úvodní buly, na kterém stanul David Sladký proti přibližně čtyřmetrovému soupeři, znovu vyvolává dotaz, proč se týmy jako Sparta a Tatran vůbec hlásí do druhé ligy, když v ní kromě sama sebe prakticky nemají soupeře a kromě vzájemných zápasů jejich duely většinou končí nějakým debaklem. Pokud budeme citovat známou pasáž Miroslava Donutila, komu tím prospějete?

Paradox byl, že Slaďák to buly, které vlastně bylo doslova souboj Davida s Goliášem, vyhrál. Symbolicky tím započal velkou bitvu, která vůbec nekorespondovala s papírovými předpoklady. Proti fyzicky mnohonásobně lépe vybavenému soupeři jsme totiž nastoupili s upravenou taktiku, kterou jsme navíc plnili do puntíku přesně a to Spartě vůbec nevonělo. Dalo by se říct, že jsme jí vlastně do ničeho nepustili, naopak jsme sami až překvapivě často hrozili z nebezpečných kontrů a na konci desáté minuty jeden z nich i zaslouženě využili.

Podobný obrázek hry pokračoval i ve druhé půlce. Žlutí, kteří se před zápasem chvástali "jak ty Pantery cáknou", marně hledali recept na výtečně fungující bíle oděné pětice - když už se navíc nějakým způsobem dokázali propenetrovat až do zakončení, ztroskotali na zdi jménem Tom Vosála. Logicky jsme se tak začali dostávat do laufu, naopak soupeřovi kvetly nervy a jeho frustrace vyvrcholila nehezkým stromem do žeber Kuby Černíka, který byl sice vidět až v Průhonicích, arbitři stojící tři metry od celé situace ale nebezpečný faul naprosto nepochopitelně neodpískali. #obastejne

Potrestáno tak bylo až podobně zbytečné srolování Sama, po němž navíc sparťané nechali vzadu otevřená vrátka a jejich solidárnost využil špalíkem pod víko Kuba Nový. Na takové naše "malé Nagano" to byla definitivní pojistka a poté, co jsme si v letos zatím neviděném klidu pohlídali závěr, jsme mohli oslavit překvapivé, ale každým coulem zasloužené vítězství 2:0, které znovu dokazuje, že když chceme, můžeme být každému nikoliv důstojným, ale minimálně vyrovnaným soupeřem. 

Za poslední zápas zasluhují všichni do jednoho obrovskou pochvalu, dvojnásobnou pak Tom Vosála, který se za ty tři měsíce neuvěřitelně posunul a jak na mladších, tak na starších je nám velkou oporou - Spartu například letos kromě něj ještě nikdo nedokázal vynulovat, co víc, každý soupeř odcházel minimálně s třemi inkasovanými góly. Hodnocení ostatních duelů je o něco složitější a práce před námi je po nich stále hodně, pro jednou ale uděláme výjimku a nebudeme si kazit pocity jak ze zápasu o bronz, tak vlastně i z celého podzimu, který v mnoha směrech překonal původní očekávání a hodnotit ho můžeme jednoznačně pozitivně

Děkujeme rodičům za podporu a pokud se neuvidíme za dva týdny na vánočním Panthers Cupu, tak i tímto přejeme klidný advent a vyjma veselých Vánoc i šťastný Nový rok!

Panthers Praha B - Tatran Střešovice 1:5
Panthers Praha B - FBK Davle 7:3
Panthers Praha B - Sparta Praha 2:0 (o 3. místo)

Autor: Paučis