Prvním sokem se stal Start98 z Kunratic, který za celou herní dobu skoro nic nepředvedl. Těžil akorát ze střel z půlky a z našich chyb. Naopak mz tlačili a hrozili z každé akce, bušili jsme do nich jak Pepa Polák na buben při věrné podpoře našich elitních týmů. Dokonce se nám podařilo narazit takzvanou "desítku".

To zápas s domácími Černošicemi už byl úplně jiný. První část utkání byla vcelku vyrovnaná, akce střídala akci. Nicméně ve druhé polovině se soupeři začalo dařit více, dal gól prakticky ze všeho, kdežto nám se dařit přestalo. V závěru s narůstající počtem obdržených gólů šlo naše tempo ještě níž, tedy už jsme se jen modlili, ať už zápas brzy skončí.

Zato v posledním zápase o třetí místo si kluci zlepšili náladu. První poločas jsme jasně ovládli, soupeři jsme nenechali nic zadarmo. Druhý poločas byl ovšem jak z učebnice na téma: "Jak lehce prohrát vyhraný zápas?" Tedy kluci si už mysleli, že zápas je jasně vyhraný, že už nemusí tolik běhat, nemusí být tak důrazní, nemusí se tolik snažit dát gól a ono ejhle. Unhošť se probudila a začala hrozit mnohem více než my. Naštěstí byl náš náskok tak vysoký, že nás Unhošť nestihla dohnat a my se tak mohli radovat ze třetího místa!

Jako vždy děkujeme všem divákům, rodičům a kamarádům za podporu. Brzy naviděnou! 

Autor: Petr Vobecký