Neděle se nesla v duchu pořádání Dream Teamu, což znamenalo dva zápasy proti poslednímu a předposlednímu týmu tabulky v naší domácí hale v Radlicích.
Turnaj v Mladé Boleslavi
V prvním zápasu nás čekala Jesenice. Soupeř, který má v řadách šikovné hráče a spoléhá hlavně na defenzivní styl hry a rychlé protiútoky. Vyrukovali jsme s plánem zkusit získávat míčky z rozehrávky protihráčů aktivním napadáním v novém herním rozestavení 1-2-2. Bylo hodně znát, že tyto věci nemáme zažité, ale v letní přípravě se na to začneme více zaměřovat. Všechny 3 branky jsme vstřelili díky aktivnímu napadání. Bohužel ale jedno propadnutí přišlo, a soupeř tak korigoval na konečných 3:1 pro nás.
Druhý zápas proti Tatranu byl fyzicky náročný. Toto mužstvo hraje velmi agresivně a aktivně. Tento styl nám moc nesedí. Je vidět, že dokud nám neteče do bot, tak nechodíme naplno do každého souboje. I přesto jsme soupeře převyšovali kombinací a chytrou hrou. V tomto zápase zazářil objev Šimon Jelínek, který se pomalu zabydluje v A-týmu. Ten svým výkonem pomohl dotáhnout zápas do vítězného konce.
Třetí zápas a zároveň finále proti Spartě bylo od začátku v tempu. Naši borci s velkou motivací vyhrát turnaj hned ovládli začátek utkání. I elitní dospělé týmy by se od nich mohli učit. Dostali jsme se do vedení 5:1, bohužel přišlo polevení a srandičky, i když jsme se hecovali na střídačce a opakovali si, že není konec. Dokázali jsme si zápas zkušeně pohlídat, a ovládnout tak celý turnaj v nejvyšším koši.
Turnaj na Barrandově
Mladší žáci se vydali do haly na Barrandově.
V prvním zápase nás čekala Bohemka, kterou jsme prostě podcenili. Soupeř houževnatě bránil, ani lepší držení míče nám nebylo nic platné. Naše laxnost a lehkovážnost nás stály zápas. Zasloužená prohra.
Druhý zápas s Boleslaví jsme museli vyhrát o 4 branky, pokud jsme chtěli pomýšlet na finále. Začali jsme úplně jinak, než v prvním zápase. Stačilo přidat v osobních soubojích a nebát se zakončovat. V útočném pásmu jsme se nebáli hrát do prázdné brány a zvedat hlavu. Zápas jsme zcela jednoznačně ovládli a vyhráli vysokým rozdílem.
Třetí zápas a samozřejmost, které si moc nevážíme. Tou je finále. Tentokrát nás čekala Sparta. Soupeř, s kterým poslední dobou často vyhráváme, protože hrají aktivni styl bránění a nebojí se hrát dopředu, což naší hře hodně vyhovuje. Z několika brejkových akcí nebo pekelného zámku přišlo zasloužené ovoce v podobě branek podpořených o skvěle chytajícího Stárka, což znamenalo zaslouženou výhru v zápase a poněkolikáté i v prvním koši.
Máme velký problém s koncentrací po celý zápas a někdy s předržováním míčku. Poslední dobou se nesoustředíme jen na to, abychom hráli 1na1, ale spíše na kombinaci nakrátko. Věřili jsme všem spoluhráčům a uvědomili si, že míček je rychlejší, než nejrychlejší hráč soupeře. Musím říct, že je to vidět. V mezihře si troufnu říci, že na nás v kategorii Mladších žáků nikdo nemá. To je směr, kterým se teď, respektive už dva roky chceme prezentovat, nebo se spíše se už prezentujeme.
Děkuji rodičům za podporu a fandění. Myslím, že všichni by se měli učit od Pana Petráně, který je neúnavný fanoušek.
Autor: Jenča