Během dne jsme odehráli celkem 4 utkání s bilancí dvou těsných proher, jedné totální porážky a jednoho Pyrrhova vítězství, ze kterého se snad nikdo nemohl radovat.

První dvě utkání probíhala jako přes kopírák. Soupeř vsítil jako první a my pak už jen dotahovali. Největším problémem v těchto dvou kláních nebyla ani tak nervozita, jako spíše mírné zmatení z pokynů rozhodčího a slabá chuť zvítězit. Proto jsme pak na pozápasových poradách mohli jen utřít slzičky a říct si, co je potřeba zlepšit.

Zápas proti Spartě byl ale jen díky nám samým v podstatě rozhodnutý od začátku. Po několika rychle obdržených gólech jsme se sesypali v hlavách a soupeři tak, až na pár světlých momentů, předali vítězství jak na stříbrném podnose. Během tohoto zápasu už musela přijít na řadu důrazná domluva, že takto to nejde a mít poraženecké řeči rozhodně není klíčem k vítězství. I přesto, že jsme posledních 5 minut ve druhé polovině zapnuli na 120 %, zkušená Sparta už utkání kontrolovala a využila každého momentu zaútočit do naší rozhárané obrany.

Poslední utkání dne bych ale z pozice trenéra popsal jako noční můra. I přesto, že jsme vyhráli, se nebylo z čeho radovat a chyby se jen vršily. Po celodenním zápolení je to na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu, když se hraje zápas, soustředíme se na zápas a ne na výsledky souběžně hraného hokeje!

Děkuji rodičům za podporu! Kluci musí ještě pořádně zamakat, ale to zvládneme! Autor: Marek Máčala