Zítra, v Den vzniku samostatného československého státu, poměří naše #princezny síly s týmem z pohádkového města Jičína. Jednu z nich jsme minulý týden vyzpovídali a tento exkluzivní rozhovor, který vyjde v programu utkání s Jičínem, vám přinášíme už dnes! A kdo jiný to mohl být, než Lucie Florianová? Hráčka, která v Jičíně prožila celou svojí florbalovou kariéru do té doby, než zahájila své působení u nás v Panthers.

Lucka nám už druhou sezonu kryje záda v obraně. Má ostré lokty a zachránila nemálo nepříjemných situací. Zároveň se ale nebojí čas od času vydat na výlet do útoku. Ať už z jakékoliv pozice, její střela patří k těm jedovatějším. Prozradíš nám svůj recept?

Asi trochu prozradit můžu. Samozřejmě je nejdůležitější mít šikovné spoluhráčky, které se skvěle postaví před gólmanku, aby neviděla, a zároveň uhnou míčku, aby je netrefil. Nebo naopak trefil, pokud to letí mimo branku, což se taky často stává. A taky čím méně koukáte, kam střílíte, tím více bude ta střela jedovatá.

Panterkám se letos nedaří úplně stoprocentně. Jak zatím hodnotíš vstup do sezony? Kde to podle tebe skřípe? Co je naopak silnou stránkou týmu?

Myslím, že jsme dobře vstoupily do prvního utkání proti Bohemians, kde jsme si ale pak tři body nechaly utéct, a od té doby to není dle představ. Zatím to dle mě skřípe na hodně místech, např. přesnost v nahrávkách, důraz na brankovišti i u mantinelů. V týmu se mi líbí, že zde nejsou velké individualistky, a věřím, že ta týmovost se brzy zas ukáže i v našem herním projevu.

Jsi holka z hor, ale už nějaký ten pátek pobýváš v Praze. Jak se ti tu líbí? Plánuješ tu zůstat, nebo Tě tvé srdce potáhne zpátky do okolí Jičína?

Holka z hor? (smích) V Jičíně zas takový hory nemáme, ale je pravda, že to tam k nim máme blíž. Obecně mám raději menší města, méně lidí pohromadě a víc přírody. Hlavně tady nemůžu mít svého psíka, proto také často na víkendy z Prahy utíkám. Přesto ale plánuju tady ještě nějaký čas zůstat, přeci jen tu mám práci, přítele a florbal, který si snad ještě pár sezón pinknu.

Stejně, jako jsme se ptali v minulém rozhovoru Kikiny, zajímá nás i tvůj florbalový trapas. Vzpomínáš si na nějaký moment ze svého florbalového života, na který bys raději zapomněla, ale nejspíš na něj nikdy nezapomeneš?

Nevím, jestli to nazývat úplně trapasem, ale v tu chvíli mi to tak připadalo. Po jednom nejmenovaném zápase jsem byla spolu s dalšími spoluhráčkami zvolena pro rozhovor pro televizi a bylo to pro mě strašný utrpení. Šílený. Nakonec jsem tam ze sebe teda na x-tý pokus něco vykoktala a pak se jen modlila, aby to hodně hodně hodně sestříhali...

Jak se těšíš na zápas s Jičínem? Přeci jen to není dávno, co jsi na hřišti hájila jičínské barvy?

Minulou sezónu, před prvním zápasem proti Jičínu jsem byla nervózní, ale naštěstí to ze mě během pár minut na hřišti spadlo. Na zápas se těším a doufám, že vyhraje ten lepší (takže my, samozřejmě!).