Do prvního zápasu jsme vlétli opravdu svérázně, kdy jsme soupeře zaskočili 4 sekundy po buly vedoucí brankou z hole Matyho Uhera.

.

Soupeř dokázal převážit vedení na svou stranu po 2 minutách hry, kdy dvěma rychle po sobě jdoucími góly zaskočil naši obranu a Fandu v brance. Vyrovnání zajistil Mára Linha jeho typickou střelou švihem od mantinelu. Do první sirény dokázal vsítit jak soupeř, tak my a šlo se do šaten za stavu 4:3 pro naše barvy. Nyní nastává nejkritičtější poločas v dějinách všech přítomných v hale. Poté co dokázal soupeř srovnat stav, ba dokonce i odskočit do vedení nám byla nabídnutá dvojnásobná početní (ne)výhoda. Nejen že jsme nedokázali skórovat, ale naopak se nám povedl husarský kousek a to dvakrát inkasovat po stejné chybě od stejného hráče. Ani přes následný time-out a dobrou stíhácí jízdu v závěru se nám nepodařilo alespoň remizovat a konečný výsledek tedy vyzněl lépe pro soupeře a sice 7:6.

.

V tomto zápase rozhodla naše zbrklost hlavně při oné osudné přesilové hře a nedostatečný fyzický fond, ve kterém měl soupeř značnou převahu.

.

Po delší pauze určené k odpočinku a doplnění energie následoval druhý zápas proti Spartě, který byl zcela v naší režii. Od začátku do konce jsme určovali tempo my a soupeř hrozil pouze z pološancí po našich chybách. Obě poloviny jsme ovládli shodně  poměrem 4:1, přičemž se nejvíce do statistik zapsal Béňa (2+2), kterému však nic jiného nezbývalo vzhledem k tomu, jak si dopřával o pauze a užíval si dortíků.

.

Výkon kluků tentokrát hodnotím kladně ve všech směrech až na pár chybiček, které ale vždy budou. ;-) Věci co bych chtěl ale rozebrat trochu více, vzhledem k okolnostem tohoto zápasu jsou: pořádající oddíl a rozhodčí. Silně pochybuji o způsobilosti branek na které se hrálo a to z důvodu absence prostřední sítě, která by měla svou přítomností zamezit pochybám o regulérní brance v případě trefení zadní části konstrukce branky. Pochopil bych, kdyby tyto síťe k brance vůbec nebyly, ale vzhledem k tomu, že jsem viděl jednoho z pořadatelů jak je vytahuje z krabice a ptá se rozhodčích zda je tedy “namontovat” to opravdu pochopit nemohu. S tím souvisí situace ohledně soupeřova druhého gólu, kde rovnou navážu na rozhodčí. Regulérní gól, který viděl snad každý v hale až na jednoho z arbitrů. Nevidět ho je ještě pochopitelné, přeci jen pískali celý turnaj pouze ve dvou a únava musí být znát, ale pokud za vámi přijde kdokoliv z týmu, který právě inkasoval a řekne: “Podle mě to byl gól, měl by platit.”, tak je lidské si přiznat chybu a opravit se. Tvrdohlavě stát proti všem a argumentovat slovy: “Já jsem tady rozhodčí a ne všichni ostatní.” není to pravé. Když byla tedy “vyšší moc” proti nám, rozhodli jsme se jako tým vzít spravedlnost  do vlastních rukou a nechali soupeře vstřelit gól, bez jakéhokoliv bránění. #EverythingForFairPlay

.

Poslední zápas o třetí místo proti Tatranu začal podobně jako ten proti Olympu v tom, že již po 10 sekundách svítilo na tabuli skóre 1:0 pro nás opět po zásluze Matyho Uhera. Do první sirény jsme dokázali přidat ještě další 3 góly a bylo po zápase. Ačkoliv měl soupeř velkou výškovou a váhovou převahu, tak jsem neviděl osobní souboj, do kterého by kluci nešli. Ve druhé části jsme dokázali vstřelit o gól víc, než v té první a soupeř skóre jen kosmeticky upravil dvěma góly.

.

Za zmínku zde stojí bodový přínos Vojty Petráně, který si připsal pohledných 0+4.

.

Kluky bych chtěl za předvedené výkony pochválit. Víceméně se v námi předváděné hře obecně neobjevují markantní a fatální chyby. Samozřejmě, že sobotní zápas s Olympem je toho výjimkou, ale přeci jen nejsme stroje a chybovat je lidské. :-)

.

Panthers Praha C - Tatran Střešovice 9:2 (o 3. místo)

Autor: Domez