Díky vítězství na minulém turnaji jsme do toho sobotního vstupovali jako favorité a v úvodním klání s Bučisem jsme tuto roli potvrzovali. Dařilo se nám plnit většinu úkolů a soupeř tak v první třetině jen sledoval, kterak se na jeho bránu valí jedna útočná vlna za druhou.

Ve druhé části naše hra po snad jediné chybě v obraně trochu ochabla a Bučis se dostal do několika zajímavých možností, žádnou další už ale v gól nepřetavil. Škoda, že se opět projevila velká panteří slabina, tedy že všechno k velkému brankovišti je suprový, jakmile ale máme zakončit, proměníme se v tým plný Liborů Kozáků. Nebýt toho, mohl být výsledný gólový rozdíl klidně dvojciferný.

Druhý špíl, tentokrát s Mladou Boleslaví, byl úplně něco jiného. První pětiminutovku jsme dokonale prospali a dostali tři naprosto laciné góly. Po oddechovém čase a uklidnění horkých hlav přišlo rapidní zlepšení zejména v nasazení a ještě před poločasem jsme dokázali jednou brankou korigovat soupeřův náskok.

Bohužel druhá půlka zažehla malou jiskřičku obav, to když se náš tlak vystupňoval tak moc, že se soupeř musel uchýlit k podstatně tvrdší hře. Neříkáme, že někdo hrál jako nejmenované zemědělské zvíře, pokud vám ale protivník postupně zraní čtyři (!!) hráče (tedy prakticky jednu celou lajnu) a nečinně přihlížející arbitři nejsou schopní na první dobrou potrestat ani likvidační faul, hrají se takové zápasy těžko. Mrzet nás mohou opět nevyužité šance, neuznaný regulérní gól a přístup pánů s píšťalkou, kteří se u potvrzování zápisu diví, že zranění byla "jenom" čtyři.

Čekal nás tak nepopulární zápas o třetí místo, a to se střešovickým Tatranem. Křivda z druhého utkání se naštěstí přetavila zpět v odhodlání vyhrát a nebýt již zmiňovaného kozákovství v útoku, nikdo by se nemohl divit, kdybychom po první půli vedli 6:0. Tatran se na rozdíl od Bučisu našim nájezdům dokázal efektivně bránit a držel skóre smírné.

Bohužel jsme se opět nevyvarovali chyb, tentokrát se jejich počet zastavil na čísle 3, což byl i počet námi inkasovaných gólů. Na dva z nich jsme dokázali odpovědět po štiplavkách k bližší tyči, kýžený třetí zásah však ne a ne přijít. V samotném závěru jsme tedy zkusili hru bez brankáře, při níž Tatran napálil tyč...

Jak ale říká staré moudro, vždy se má bojovat až do poslední vteřiny, a v sobotní odpoledne to na Radlicích platilo dvojnásob. Z úplně poslední stadnardky napálil Datlíňo kotouč na branku, od betonu gólmana se kulatý nesmysl odrazil před Honzu Kubíčka a ten přesně sekundu před závěrečnou sirénou vyhodil radlickou igelitku ze základů.

Za stavu 3:3 se tak šlo do nájezdů, což někteří pořádající dorostenci úplně nepochopili a snažili se celou akci přerušit tím, že začali uklízet mantinely. Ze šesti nájezdníků se nakonec trefil jediný - Slaďák - jeho spoluhráči mířili mimo či do tyče, dva exekutoři z Tatranu vyhořeli na skvělém Tomovi a i díky němu tak malí Panteři v ligové premiéře na domácí půdě nakonec po báječném závěru slavili bronzové medaile.

Děkujeme rodičům za podporu, budeme se těšit příště, tedy 2. listopadu v Kladně.

Panthers Praha B - Bučis Team :-) Panthers Praha B - Mladá Boleslav :-( Panthers Praha B - Tatran Střešovice :-) (o 3. místo)

Autor: Paučis